Věčnost a den

Přední řecký filmař Theo Angelopoulos natočil film Věčnost a den v duchu své předchozí tvorby: na příběhu zestárlého spisovatele, jemuž zbývá "poslední" den života, zkoumá pocity člověka, jenž se musí (a jenž se dokáže) vyrovnat se svou vykořeněnosti a s nenaplněnosti své existence. - Smrtelně nemocný spisovatel Alexandros odchází zemřít do nemocnice a má před sebou ještě jeden den "na svobodě ". Během něj se sblíží s malým albánským uprchlíkem a vybavuje si živé vzpomínky na zemřelou manželku Annu. Svůj život ve vnitřním vyhnanství přirovnává spisovatel k osudu řeckého básníka z devatenáctého století Dionisia Solonrose, jehož nedokončenou poému se marně pokoušel dopsat. Malý albánský uprchlík působí jako živoucí symbol hrdinova vnitřního stavu. Je ve světě ztracen právě tak, jako umírající spisovatel, který se (aniž sám ví proč) uchýlil do vnitřního vyhnanství a který nekomunikoval ani se členy vlastní rodiny. Klíčovým motivem, stejně jako v dřívějších Angelopoulosových filmech, je cesta, v Alexandrové případě cesta po stále menších a menších kruzích: na závěr putováni životem prožije Alexandros anabázi s chlapcem k albánským hranicím a zpět, poté mysteriózní okružní jízdu městským autobusem, až skončí ve starém rodinném domě na pobřeží, kde je "ohnisko" jeho vzpomínek. Tento centrální bod je jediným místem, umožňujícím spisovateli nahlédnout uplynulý život ve smysluplné perspektivě. Navzdory depresivnímu tématu tak Angelopoulosův snímek vypovídá o naději a o smíření. - Uznávaný tvůrce se ve svém pomalu plynoucím, meditativním vyprávění opírá především o souznějící výkon Bruna Ganze a o brilantní kameru Giorgose Arvanitise a Andrease Sinanose kteří postihli kontrast přítomnosti a idealizovaných vzpomínek, ale i nenásilné obrazové přechody od syrové realistických scén po režisérovy charakteristické, napůl skutečné a napůl surrealistické výjevy (hraniční plot ověšený dětskými siluetami, symbolický pohřební obřad za zabitého staršího kamaráda malých uprchlíků, pasažéři v nočním autobuse...). Autor/Zdroj: Kubina Zdeno/Filmový přehled Protagonista zatím posledního filmu řeckého režiséra Thea Angelopulose, těžce nemocný básník Alexandr, musí projít nelehkou cestu. Má jen jeden den na to, aby dal do pořádku své záležitosti a odešel do hospicu. Nikoli vzpomínky a bilancování, ale setkání s osiřelým albánským chlapcem nakonec smiřuje hrdinu s osudem... Angelopulos, zasažený smrtí italského herce Giana Marii Volontého, svěřil hlavní part ve svém podmanivě filozofujícím díle "wendersovsky" přesvědčivému Brunu Ganzovi: Také díky jemu není snímek pochmurným sestupem do Hádu; ale vznešeně komorním dílem plným naděje. Film získal Zlatou palmu na MFF v Cannes 1998. Autor/Zdroj: /Cinema