Južná pošta

Prošedivělý muž kráčí travnatou krajinou, míjí železniční koleje, projde rozpadajícím se domem, až dojde k řece. Místo mu připadá známé, asi tady kdysi žil. Hrdina se v myšlenkách vrací o několik desítek let nazpátek, do doby, kdy byl plavovlasým chlapcem, jenž neustále někam běhal a něco hledal. Jedna vzpomínka vyvolává další. Vidíme v nich jisté městečko, jež obývají různorodé postavy se svými každodenními problémy. Někde v pozadí probíhají důležité děje, konec války, hranice, závazky, zrady. To se však nezdá být příliš důležité, vše se ztrácí v návalu událostí, ze kterých každá může být dobrodružstvím. V dětské mysli se skutečné situace mísí s těmi domnělými, vymyšlenými a vedle lidí z masa a kostí existují džinové. Skutečné je jen plynutí času, který nakonec způsobil, že se plavovlasý chlapec proměnil v prošedivělého muže. Piotr Mirski, Kino na hranici 2015