POZOR SPOILER
Muži jsou vedeni v poutech a jeden z nich, Viktor Kolibec, vzpomíná na svou milou Julku. Poznal ji, když něco vyměřoval, a byla z toho láska na první pohled. Julka sama si pak řekne o hubičku a později sděluje, že čeká dítě. On hned mluví o svatbě, když se roznese zpráva o tom, že je válka.
Kolibec narukuje a ve válce střílí do vzduchu, nechce nikoho zabíjet. Když se poprvé s kamarádem Antonem Miklošem setkají s ruskými vojáky, myslí si, že upadli do zajetí. Když se však vrátí na své, předtím opuštěné, pozice, vyjde najevo, že zajatci jsou Rusové. Jejich nadřízený za to dostane medaili, a oni volno. Nu, a protože se zpozdí o tři hodiny, týž nadřízený je potrestá pověšením na T kříž.
Následuje další válečná vřava, ve které je Anton raněn do nohy. Když vidí opět téhož nadřízeného, jak zastřelil vlastního vojáka, nemilosrdně jej odpráskne. V nemocnici se ocitá i sám Viktor. Byl raněn hned poté, co nechtěl zabít nepřítele. Ten si jej v nemocnici našel, hned co Viktor procitl.
Jakmile se uzdravil, kráčí sám a sám, až dojde do své vesnice. Jeho dcerka jej nechce, ještě tomu nerozumí. Proběhne svatba, jen tak narychlo a pak, protože není Viktor hlášen, je zatčen coby zběh. Ocitá se v lágru v nemocnici, kde se setká s kamarádem Antonem. Ten jej bere k sobě do dílny na výrobu rakví. Viktor se dokonce setká s manželkou, ale jen přes dráty. Slibuje jí, že druhý večer uteče.
Dochází však k pranici mezi Viktorem a majitelem stolařské dílny. Viktorovi se nelíbí, že je spokojený a chce, aby válka pokračovala. Hned po pranici je pískán nástup a všichni jen trochu schopni končí ve vlaku, který je veze vstříc dalšímu boji. Vezou je jako zvířata, v dobytčích vozech a bez vody.
Jejich cesta končí v městě Kragujevac. Nikdo netuší, že se stane tak osudným.
Když zde jde jeden z nižší šarže, kaprál Frujak, žádat o jídlo a vodu, je ihned degradován a je mu odebraná zbraň.
Na témže nádraží si Anton si udělá známost s mužem ve štábu, Pagáčem. Prý to není na škodu. Řekl mu, že jsou krajané, a hned jsou kamarádi. Také dostanou od civilů jídlo, ale také leták, psaný srbsky, aby nebojovali a ukončili válku.
Opodál se odehrává jiné drama. Štefko Bednárik zde dělá vojenského sluhu, a chodí s děvčetem Maricou. Té se vrací postřelený člen rodiny, který je na straně Srbů. Smůla je v tom, že Štefkův nadřízený zde bydlí. A když zjistí, že mu Štefko nenachystal lázeň, ihned jej odesílá do vojenského tábora mezi ostatní.
Zde je odpírána poslušnost a na cvičišti je vydán rozkaz ke střelbě do nich. Ale tato popravčí četa přestane poslouchat a nevystřelí.
V kasárnách se ještě před tím usneslo, že dva kulomety, které míří na dvůr se musí zlikvidovat. Ale protože je nemohou ukrást celé, sebere Anton jen úderníky.
Tři vojáci jsou předvedeni, dva biti a ten třetí vyvolá vzpouru naplno. Bohužel, Anton řekl Pagáčovi o údernících, a ten je vrací na místo. Takže když spustí, padají první mrtví. A nejsou poslední v tomto boji. Ti co vzpouru vedli jsou zatčeni, a k nim je přidán každý třetí v řadě. Dohromady 44 mužů. Ti, jsou vedeni v poutech a jeden z nich, Viktor Kolibec, vzpomíná na svou milou Julku…
