Július Vašek

Herec, režisér a zpěvák Julius Vašek studoval herectví na bratislavské konzervatoři a po krátkém angažmá u Vesnického divadla přešel k souboru bratislavské Nové scény Slovenského národního divadla, kde působil na čtyři desítky let až do svého odchodu do důchodu. Na jevišti se Vašek stal představitelem dvou protikladných druhů postav a to jak záporných typů či charakterově pokřivených hrdinů, tak typů kladných a dobrosrdečných. V divadlografii J. Vaška ale pochopitelně najdeme i figury komediálního charakteru, v nichž obdobně jako v rolích lyrických či introvertnějších, zvýrazňoval svůj projev tvárným hlasem. Největší herecké výkony podal Vašek například v postavě Smerdakova z Dostojevského Bratrů Karamazových; jako Solenyj z Čechovových Tří sester; coby Spitzer z Palárikova Inkognita; jako Frank Moris z Bukovčanova Luigiho srdce nebo v titulním Čapkově Loupežníku či Molierově Tartuffu. K závěru své aktivní umělecké kariéry se Vašek stal režisérem divadelních představení pro děti a mládež, což dokládá například jeho nastudování Sněhové královny H. Ch. Andersena. Julius Vašek na stříbrném plátně debutoval jako Ondro Ončo v Lettrichově dramatickém příběhu o sociálním a politickém přerodu slovenského venkova nazvaném Dřevěná dědina a poté se již naplno rozběhla jeho dlouholetá i úspěšná spolupráce se světem filmu. Vašek vytvořil v dějinách kinematografie více než stovku rolí pod režijním vedením celé řady osobností, od těch světově uznávaných a proslulých přes málo známé či polozapomenuté po ty, kteří s ním na filmovém poli teprve debutovali. S J. Lackem se Vašek setkal na dramatu ze současnosti Skály a lidé; se S. Barabášem na válečném debutu Píseň o sivém holubovi; s L. Helgem na partyzánské drámě Bílá oblaka; s F. Chmielem na komedii Proces o oslí stín; s O. Haasem na válečném dramatu Sám voják v poli; s V. Bahnem na dramatu Náměstí svaté Alžběty; s P. Bielikem na psychologicky válečném Kapitánu Dabačovi; s T. Rakovským na dramatu Dvorní dámy; s F. Kosou na historickém koprodukčním Rozsudku; s M. Horňákem na dramatu z konce 2. světové války Hledači světla; se Š. Uhrem na baladě Javor a Juliana; s J. Hanibalem na dramatu Dvě věci pro život; s J. Jirešem na povídkovém psychologickém snímku ze současnosti Lidé z metra; s D. Michaellim na dramatu Už vím, co udělám; s J. Borkem na tragikomedii ze současnosti Lvi salónů; s L. Fifikem na dramatu Satanův chrám; s O. Kovalem na dětském Julkovi; s J. Balíkem na jeho adaptaci Čapkova Hordubala; s P. Opáleným na dramatu Dobří lidé ještě žijí; s O. Krivánkem na psychologickém příběhu ze současnosti Blízké dálky; s I. Terenem na Jedenáctém přikázání; s L. Vančíkovou na rodinné Zpívánce; se S. Párnickým na dramatu Najatý klaun; s J. Zacharem na válečném Muž není žádoucí; s M. Lutherem na historickém životopisném velkofilmu Lékař umírajícího času; s J. Herzem na komedii Sladké starosti; s P. Gejdošem na dětském vědecko – fantastickém dílku Gemini nebo na debutu K. Hanzlíka Poslední přesun, v jehož postapokalyptickém sci – fi si zahrál jednu z hlavních rolí, roli starce. Julia Vaška během jeho filmové poutě ale čekalo hlavních, vedlejších či přímo titulních rolí daleko víc. K posledně jmenovanému typu úloh lze zařadit také postavu rakouského kaprála Matěje Frujaka v Bielikově dramatu z 1. světové války Čtyřicetčtyři; poručíka Martina Dzurniaka z Blumenfeldova válečného filmu Tam za lesem; horníka Bojka ze Steklého dramatu Lucie; padesátiletého řídícího učitele Vojtu z Vávrovy adaptace Hrubínovy Romance pro křídlovku; sběrače semen Hojgra z Vláčilovy Pověsti o stříbrné jedli; agenta Karla Neumanna z Kleinovy kriminálky Případ mrtvého muže; pytláka Gábora z Balíkova psychologického filmu Jeden stříbrný; Poljaka z Kováčova prvorepublikového dramatu Ne! nebo Junga z Húšťavova psychologického filmu o dospívání Odveta. Zajímavé úkoly nabídnul Vaškovi D. Trančík v roli učitele tělocviku Arnošta z psychologického snímku ze současnosti Fénix nebo v postavě Žilinského z tragicky laděného psychologického filmu Pavilón šelem; obdobně si počínal i Ľ. Filan, když mu nabídnul postavu Lukeše z dramatu Letokruhy či poručíka Sboru národní bezpečnosti Klena v dramatu Rosnička. Vícekrát spolupracoval J. Vašek také s M. Ťapákem, například na jeho válečném dramatu Den, který neumře, kde si zahrál partyzána Pirče nebo na jeho historické kostýmní komedii Pacho, hybský zbojník; v níž byl zbojníkem Mišem. Nejbohatší je Vašekova spolupráce s režiséry M. Hollým a A. Lettrichem. Díky Hollému jsme J. Vašeka viděli v psychologickém dramatu Případ pro obhájce, kde byl Paľo Macejkem; v politickém dramatu Balada o sedmi oběšených, kde si střihnul roli velitele popravy; jako Prašivec se objevil jak v romantickém filmu z Tatranského národního parku Měděná věž, tak i v jeho volném dobrodružném pokračování Orlí pírko nebo v psychologickém dramatu Soukromá válka, v němž ztvárnil interbrigadistu Rudolfa Mattu. A. Lettrich Julovi Vašekovi hned zkraje jeho uměleckého filmové dráhy nabídnul ústřední postavu Vendela Haviara v adaptaci Jilemnického Bratrech; v postavě nadporučíka Hajniče se pak objevil v jeho válečném filmu Mrtví nezpívají; coby zlotřilý sedlák Šimon Pančucha se objevil v dnes již legendárním nastudování Hečkovy vesnické ságy Červené víno; Tkáčem byl v detektivce Případ krásné neřestnice; v psychologickém příběhu mladé právničky nazvaném Advokátka se objevil jako slabošský skladník Demin; v dramatické historické fresce ze 16. století s názvem Na báň klepají byl obsazen do postavy Rela a v tragikomické výpovědi o současné společnosti Hody získal roli otce Gabriely. Lettrich s J.Vašekem počítal i ve svých seriálech o Slovenském národním povstání Povstalecká historie, kam jej obsadil do postavy Laciaka staršího i v historické sáze Alžbětin dvůr, kde si zahrál Krištofa Beličku. V několika případech se J. Vašekovi poštěstilo být před kamerou skutečnou postavou reálných domácích, respektive i světových dějin, což dokládá role Janečka v Zacharově životopisném filmu o Ľ. Štúrovi Není jiné cesty; Salgari v Chmielově historické hudební komedii z Napoleonova období Věčně mladá historie; podvodný alchymista Aquaviva z Bahnova filmu o Mistru Pavlovi z Levoče Skrytý pramen; sedlák Vonné z Cielova životopisného dramatu Louis Pasteur; kapitán Gažo v Kodajově historickém Zlozorovi nebo otec političky Marie Kudeříkové v dramatu … a pozdravuji vlaštovky J. Jireše. Jednu z posledních rolí si J. Vašek odehrál v koprodukčním politickém thrilleru J. Grünlera Mírová mise a s kolegy i s diváky se potom zcela stylově rozloučil v talk show Takoví jsme byli. Julius Vašek nebyl na plátně jenom hercem, neboť ve výše již jednou uvedeném Balíkově adaptaci dramatického Pluhařova románu Jeden stříbrný potvrdil i své pěvecké kvality. Julius Vašek se ke konci svého života i profesní dráhy uchýlil do ústraní a filmové i televizní nabídky odmítal; přesto byl, je a zcela jistě i nadále bude jednou ze zcela nepřehlédnutelných osobností v dějinách domácí kulturní scény, jejíž stopa, doufejme, nebude zapomenuta. Julius Vašek, otec herečky Claudie Vašekové, žil od smrti své druhé ženy v ústraní a proto zemřel poněkud zapomenut po těžké nemoci ve věku 82 let. Divadlografie – herecká (výběr): ? – Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bratři Karamazovi (Smerdakov); Jan Palárik: Inkognito (Spitzer); Když je v Římě neděle (Renato Tuzzi); Karel Čapek: Loupežník (loupežník); Ivan Bukovčan: Luigiho srdce (Frank Moris); Jean Baptiste Poquelin de Moliere: Tartuffe (Tartuffe); Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry (Solenyj); … Divadlografie – režijní (výběr): ? – Hans Christian Andersen: Sněhová královna; … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy