Věrni zůstaneme

Jiří Weiss, syn židovského podnikatele, se po mnichovské zradě a následné okupaci naší republiky dostal do složité situace. Jeho nadějná kariéra režiséra dokumentárních filmů byla přerušena, kvůli svému původu byl českými antisemity vyhnán z barrandovských ateliérů. Před pravděpodobným transportem do koncentračního tábora ho zachránil útěk do Anglie, kam dorazil ještě v roce 1939. Z filmového materiálu, který nasnímal během dramatických mnichovských událostí, sestavil svůj první britský dokument nazvaný více než výmluvně Uloupení Československa (The Rape of Czechoslovakia, 1939). V následujících válečných letech natáčel další dokumenty od aktualit přes agitky až po propagační filmy. Několik filmů věnoval československými letcům bojujícím ve službách britského královského letectva, s nimiž se účastnil ostrých bojových akcí. V závěrečné fázi války prošel jako válečný zpravodaj s americkou armádní jednotkou osvobozovanou Evropou až zpět do vlasti. Nashromážděný materiál vtělil do celovečerního dokumentu Věrni zůstaneme, který měl premiéru v našich kinech jen několik měsíců po válce. Název filmu je odvozen z posledních slov prezidenta Edvarda Beneše, která vyřkl nad rakví svého předchůdce, legendárního „Prezidenta osvoboditele" T. G. Masaryka. Edvard Beneš také obstaral závěrečný proslov dokumentu, naopak úvod patří ministru zahraničí dr. Hubertu Ripkovi. Kromě vlastních záběrů využil režisér další autentické válečné záběry z anglických, ale i sovětských dokumentů. Tento snímek mapuje historii Československa od Mnichova 1938 přes dění v protektorátu, zahraniční odboj i konečné osvobození naší země. Nevyhýbá se ani nejdůležitějším zvratům 2. světové války. Weissův snímek byl zřetelně ovlivněn civilismem britské dokumentaristické školy, na druhou stranu z něj čiší režisérovo silně levicové přesvědčení a víra v nastolení „lepších zítřků". Filmu nechybí humor ani patos, především je ale přesvědčivou rekonstrukcí válečného osudu Českoslovenka a také hrdou oslavou nezlomného ducha našeho národa. Zároveň se jedná o Weissův poslední dokumentární film. O rok později započal svou kariéru režiséra celovečerních hraných filmů dramatem Uloupená hranice. Jan Šulc Letní filmová škola 2011