Juha

Němý černobílý film na konci 20. století? Nevěříte? Kaurismäki dokázal, že pokud má filmař obrovskou invenci a především odvahu, tak lze. Je to povedený film, až na to, že úplně tak němý není. Ruchy tam jsou. Vrzání dveří, vzdechy, rachot motorky... A úžasný kýčovitý děj, jak od Oldřicha Nového, melodram, na konci slza ukápne. Ještě chci pochválit skladatele hudby, jakéhosi Tikanmaki, pohrál si s tématem. No, je to výrazná část filmu, když si uvědomíme všechny ty prostředky, co pomáhají jiným tvůrcům, a které u tohoto díla vypustili.