Duchové Marsu

Hodně kvalitní béčko. Má to šmrnc, občas nějakou hlášku a moc se tam nekecá. Masky nakažených nic moc. Mně se to líbilo.

Horory nemám ráda, ale sci-fi naopak cíleně vyhledávám, takže postavena před dilema pustit nebo nepustit, jsem pustila s tím, že občas zavřu oči. Zavřela jsem jen jednou, žádné lekačky se nekonaly, dost uřezaných hlav a trocha sebedestrukce. Jinak velmi slušné béčko, u kterého jsem si musela ověřovat rok výroby. Pořád jsem byla jak v osmdesátkách, nejen díky Pam Grier. Co mě však neskutečně bavilo, byl Jason Statham a jeho neustálé sexuální narážky na Natashu.

Pro mne jsou Duchové Marsu dalším vynikajícím filmem od Johna Carpentera. Film se může pochlubit naprosto originálním nápadem, který alespoň pro mne byl neokoukaný. Hudba filmu si mě získala stejně jako samotný děj a samozřejmě i duchové. Co musím ještě dodat, že už se mi opravdu dlouho nestalo, že by se mi o nějakém hororu zdálo, a proto jsou pro mne Duchové Marsu zvláštní záležitostí, ke které se ráda vrátím. U tohohle snímku jsem se s nudou nesetkala.

John Carpenter byl vždy zárukou hororové zábavy a tak překvapilo toto jeho hororové-sci-fi, které se stalo naprostým průserem. Nestál sice moc, což je ostatně i vidět a zrovna u Carpentera to není nic překvapujícího, avšak při rozpočtu 28 milionů dolarů vydělal pouhých 8,4 milionů dolarů. Tento žánr odehrávající se na jiné planetě mu zkrátka nějak nesednul. A to námět ve své jednoduchosti není zrovna nezajímavý. Policejní jednotka přiletí na planetu Mars vyzvednout vězně, ale netrvá dlouho a zvrhne se to v zoufalý boj o přežití s podivnými existencemi, kteří vypadají, jakoby přímo vypadli ze snímku ´Šílený Max: Bojovník silnic´ (1981). Každopádně snímek hodně odkazuje na Carpenterovi starší snímky, aniž by si to kdo uvědomoval. Celé se to v podstatě odehrává na jednom jediném místě, jako ve snímku ´Věc´ (1982). Obsažena je zábavná estetika všeho možného i nemožného, jako ve snímku ´Velké nesnáze v malé Číně´ (1986). Akční scény útoku zase připomínají ´Přepadení 13. okrsku´ (1976). Celková atmosféra hodně se přibližující k snímku ´Útěk z New Yorku´ (1981). A takto by se dalo pokračovat dál. Carpenter opět použil své oblíbené téma o obležení. Zdánlivě věčná temná noc, klaustrofobické prostředí a nepřátelský svět z lidského vnímání slibující mnohé. Hlavně úzkost a paranoiu, která se však tentokrát minula svého účinku. Katastrofou je totiž scénář. Tolik nelogičností a podivného chování postav aby divák pohledal. Třeba poručík Melanie Ballard. Jednu chvíli se při ohrožení nezmůže na nic a později ve stejné situaci, jak se jednoduše říká, všem nakope prdel. Hm... Vývoj děje je kostrbatý a postrádá smysl ve zvratech. Vypadá to zkrátka jako nepovedený sestřih seriálu. Při přimhouření očí se dá snímek považovat s jistou mírou za zábavný, avšak nepřesvědčivostí a vůbec celkovou ponurostí u Carpenterových fanoušků moc nebo zcela vůbec nezaboduje.