Smrt v Benátkách

Je to velmi zdařilá adaptace novely Thomase Manna se stejnojmenným názvem. Film na mě působil dosti tísnivě a řada věcí mi byla nejasná. U Viscontiho to není nic zvláštního. Později jsem si uvědomil, že ty Benátky jsou jaksi symbolem umírání vůbec,takže v podstatě je to film dosti nadčasový.

Ten film mě nezaujal. Možná teď po korona krizi ukazuje, že i jinde a jindy byly problémy, že se neříkala pravda apod. Ale hlavní dějová linka, zamilovaný profesor jen okukuje, protějšek v podobě mladého kluka s delšími světlými vlasy a ženským obličejem mu to neusnadňuje, neodmítá, ale je to jen a jen stolking, špízování, níc víc, k žádné akci, vyjádření se, nedojde a hlavní "hrdina" radši zemře na pláži ... film je jen o snech o blouznění a očekáván, že dojde k nějaké akci ... je naprosto zbytečné. Zklamání....

Tento film, který vzniknul dle novely Thomase Manna /tu jsem nikdy nečetla/ na mě opravdu velmi zapůsobil, i když byl svým způsobem velmi netradičně natočený /snad proto, že prý novela T. Manna byla prakticky "nepřenosná" na filmové plátno, ale L. Visconti dokázal, že tomu není tak/.:-) Tehdejší britská herecká legenda Dirk Bogarde a zároveň /bývalý/ mužský sexsymbol /z 50. a 60. let/ zahrál tuto roli velmi autenticky a přesvědčivě. Co se týče jeho ztvárněné filmové postavy, bylo mi ho spíše líto, např. jak se ke konci filmu nechal umluvit v kadeřnickém /holičském/ salónu k té omlazující proceduře a nakonec vypadal ve výsledku když odcházel jak upír /tehdejší měřítko "krásy" z r. 1911 opravdu asi nikdy nepochopím/. Závěrečná scéna se mi vryje každopádně do paměti - záběry na umírajícího skladatele na pláži ze kterého přímo teče barva z jeho vlasů /kdyby se na tu omlazující kůru možná vykašlal, udělal by lépe/ versus záběry krásného mladého hocha v moři při západu slunce. Hudební doprovod se k celému příběhu velmi hodil a líbil se mi. Je to asi vůbec poprvé, kdy jsem viděla na filmovém plátně ztvárněný čistě platonický cit mezi zestárlým mužem a mladým hochem. Hodnotím 8/10.

Jedná se o zdařilou adaptaci Mannovi novely na 'dorianovské téma', která popisuje úpadek a smrt hudebního skladatele (v předloze spisovatele). Benátky zde posloužili jako symbol pomíjivosti, kterou je hlavní postava stárnoucí Gustav frustrován a cholera je zde symbolem rozkladu a smrti, možná také spojené se skladatelovou potlačenou homosexualitou (bisexualitou), které nakonec sám podlehne. Téma obou děl je láska ke kráse a mládí, vlastně hrdinu nemůžeme soudit za to, že se zamiloval do nezletilého chlapce, on pouze hledá krásu, která se nemusí výlučně vázat pouze k druhému pohlaví. Pokud hledáte vysvětlení některých detailů, kterým jste ve filmu neporozuměli, ujišťuji vás, že je v novele nenajdete. Thomas Mann knihu napsal velmi zdrženlivě a tajnůstkářsky, obdobně jako Oscar Wilde ve svém Obrazu Doriana Graye.