Quo Vadis?

"Quo vadis? ". Dvanáct roků po svém natočení, vrátil se tento film na plátna našich biografů. Před očima obecenstva opět ožila sláva starého Říma, v myslích pak sláva němého filmu. Co tento snímek znamenal před těmi dvanácti roky, v době, kdy poprvé proběhl plátny kin na celém světě? Chloubu, skoro nadutost filmu, že něco takového je možné vytvořit a tehdy uskutečnit. Divák zde viděl Emila Janningse, již tehdy vynikajícího a tvořivého umělce, který svého Nerona studoval a interpretoval v historické představě šíleného vládce, ješitného a poživačného, ukrutného a zběbělého. Mnohé z hvězd, které tu divák viděl, již dávno zhasly na filmovém nebi. Přišel zvuk, který jim dal znovu příležitost k životu. Ano, zvuk, doplňující a zdůrazňující, co film se tehdy před léty snažil podat jen obrazem. Zvuk, který vlil nový život filmu, odsouzenému již jen vysýchat v bezpečnostním trezoru na paměť budoucím.