Emil Jannings

Emil Jannings (vlastním jménen Theodor Friedrich Emil Janenz) se narodil 23. července 1884 v Rorschachu ve Švýcarsku. Již v mládí se projevoval výrazně dobrodružnou povahou a v 16 letech odešel z domova a nechal se najmout na jeden oceánský parník, kde pracoval jako námořník a pomocník lodního kuchaře. Po dvouletém brázdění širých moří se vrací zpět domů a začíná se zajímat o divadelní svět. V 18 letech si odbývá své první divadelní vystoupení a s jednou divadelní společností vyráží na turné po mnoha evropských městech. V roce 1906 se seznamuje s tehdejší špičkou mezi divadelními režiséry a reformátorem divadelní režie Maxem Reinhardtem a dostává angažmá v jeho Berlínském divadle, které patřilo tenkrát mezi nejúspěšnější v Evropě. Kdo prošel Reinhardtovou hereckou školou, tomu se dostalo skutečně kvalitního hereckého vzdělání. Výjimkou nebyl ani Emil Jannings, který se u něho naučil vskutku přirozenému a charakternímu hereckému projevu. Jako u spousty jiných herců i u Janningse bylo jen otázkou času, kdy přejde z divadelních prken do světa filmu. Ani Max Reinhardt mu nedokázal svázat křídla a tak si Emil Jannings v roce 1914 odbývá svůj debut na filmovém plátně ve snímku ARME EVA. V dalších letech hraje v celké řadě snímků, vesměs německé a italské produkce a převážnou většinu tvoří historická dramata, kde ztvárňuje různé slavné historické osobnosti. V polovině dvacátých let pak spolupracuje s mnoha významnými německými filmaři. S F.W. Murnauem točí dva filmy - POSLEDNÍ ŠTACI (DER LETZTE MANN), kde bravurně ztvárnil postavu nočního hlídače, a působivý přepis klasického Goethova FAUSTA, kde si zahrál ďábelského Mephista. Podílí se také na vlně avantgardního expresionismu, když s Paulem Lenim natočí klasický KABINET VOSKOVÝCH FIGURÍN. V roce 1927 odjíždí na pozvání filmové společnosti Paramount do Holywoodu a za hlavní role ve snímcích LAST COMMAND a WAY OF ALL FLESH získává prestižní Oscary. V roce 1929 se vrací zpět do Německa. Tehdejší okolnosti ho donutí ke spolupráci s ministrem propagandy Goebbelsem a tak v následujících letech točí převážně snímky, výrazně podporující a propagující nacistickou ideologii. V roce 1938 za tuto činnost dostává od Goebbelse ocenění a medaili a je jmenován vedoucím filmového průmyslu. Soukromý život Emila Janningse byl divoký a neuspořádaný. Jeho životem prošla spousta žen a celkem čtyřikrát byl ženatý - s Lucií Koflich, Hannou Ralph, Gussy Holl a Marianou Hoppe. Avšak žádné z těchto manželství nemělo dlouhého trvání, protože žádné z těchto žen se nepodařilo svázat jeho věčně roztažená křídla. Po skončení války už Jannings do filmového světa příliš nezasahoval, protože byl zapsán na černé listině kvůli spolupráci s nacisty. Umřel ve věku 66 let 3. ledna roku 1950 v rakouském Stroblu.