Po zázračném indiánském všeléku, jehož tajemství v jihoamerické džungli objevil cestovatel
A.V. Frič, pátrá český vědec, západní špióni, ale i mimozemští návštěvníci... Civilně natočená sci-fi, volně inspirovaná románem Expedice Élauné, se prolíná s dobrodružným a romantickým příběhem.
Na druhý celovečerní snímek Otakara Fuky Akce Bororo mnozí čeští fanoušci sci-fi nedají dodnes dopustit, a to bez ohledu na to, že neobsahuje takřka žádné vizuální triky a že se nevyhnul určitým „angažovaným" úlitbám tehdejšímu režimu. Civilně natočený film - na rozdíl od většiny tuzemských sci-fi - totiž vědecko-fantastické téma nezpracovává s komediální nebo s parodickou nadsázkou, ale přistupuje k němu seriózně se snahou o filozofické přesahy i se smyslem pro tajemno.
Mezinárodně uznávaný český vědec Junek z Výzkumného ústavu leteckého lékařství se „náhodou" seznámí s půvabnou studentkou etnologie Zuzanou Kettnerovou, dcerou Čecha žijícího v Brazílii. Ta díky Junkovi dostane možnost nahlédnout do deníků českého cestovatele Friče, jenž před mnoha lety v Brazílii odhalil tajemství zázračného léku, vyráběného z kůry a listů stromu bororo. Zuzana se sice stane Junkovou milenkou, vědec však zároveň pojme podezření, že pracuje pro nějakou ze západních farmakologických společností, jejichž zlotřilí agenti hodlají indiánskou medicínu získat za jakoukoli cenu. Enigmatická kráska ale pochází ze zcela jiného světa...
Film Akce Bororo nečekaně kombinuje sci-fi o návštěvnících z cizí planety, kteří se snaží zachránit svoji civilizaci, s prvky dobrodružného, špionážního a také milostného příběhu. Scénář až dänikenovsky absorbuje dva odlišné inspirační zdroje. Trio scenáristů Drahoslav Makovička, Irena Drahoňovská a Otakar Fuka vycházelo z rukopisu psychologicky koncipovaného sci-fi románu Miroslava Hanuše Expedice Élauné, který vyšel knižně až v roce 1985. Makovička se znal se synem českého cestovatele, etnografa a spisovatele Alberta Vojtěcha Friče, jenž v letech 1901-1929 podnikl sedm výprav do Jižní Ameriky. A právě v jeho zápiscích našel scenárista informace o indiánském kmeni Bororo, o všeléku z brazilských pralesů a údajně také zmínky o existenci mimozemských civilizací.
Filmový štáb při natáčení neopustil území Československa, a přesto se pomocí archivních materiálů podařilo na tehdejší dobu vcelku věrohodně evokovat atmosféru Jižní Ameriky (Amazonku suplovalo slepé rameno Dunaje). Z herců vzbuzuje největší pozornost Božidara Turzonovová, která svou „měkkou" češtinou umocnila exotičnost melancholicky zranitelné cizinky z planety Tonatiu.
Tomáš Seidl, LFŠ 2014
