Písně z druhého patra

Ve svém třetím celovečerním snímku Písně z druhého patra se scenárista a režisér Roy Andersson inspiroval dílem peruánského básníka Césara Abrahama Vallejoa (1892-1938), a protože scénář vznikal ve filmařově kanceláři ve druhém poschodí, je název nasnadě. Film naprosto originálním způsobem vyjadřuje umělcovy pocity a postoje vůči současné konzumní společnosti. Osobitým filmařským viděním se Anderssonovi podařilo v jednotlivých epizodách zobrazit odcizené vztahy mezi lidmi, byrokratický systém, davovou hysterii, touhu po penězích, nevěru, ponižování, chtíč, bezmocnost... Témat je bezpočet, ale (jak charakterizoval svůj film v Cannes sám režisér) jedno je zásadní: důsledky toho, když se události vymknou kontrole. Snímek se skládá ze zdánlivě nesouvisejících absurdních či groteskních dramat lidských osudů: kouzelník málem rozřízne pilou dobrovolníka, úředník přijde o práci, mladičká dívka je obětována, město je ochromené dopravní zácpou, duch ruského oběšeného mladíka hledá svou (také oběšenou) sestru, básník se zbláznil, obchodník spekulativně podpálí svůj krám, jiný obchodník chce vydělat na Ježíšových dvoutisících narozeninách, mrtvý věřitel neúnavně chodí za svým dlužníkem... Vše se odehrává v neurčité době, v depresivním počasí, v neútulných a odcizených interiérech mezi obyčejnými, převážně staršími lidmi, na které většinou není příjemný pohled. - V současné kinematografii je Anderssonův snímek výlučný svou polohou sarkastického podobenství a je divácky značně náročný. Kateřina Korbařová Filmový přehled 2001/12/23 Autor/Zdroj: Korbařová Kateřina/Filmový přehled