"Olympia 1. díl - Přehlídka národů". Dvě léta trvalo, než film olympijských her v Berlíně 1936 byl odevzdán veřejnosti. Byl pořízen se všemi vymoženostmi moderní techniky, s velkou svědomitostí a ohromným nákladem. Ale to by nestačilo, kdyby tu nebyla Leni Riefenstahlová s přímo zázračným smyslem pro optickou krásu obrazu a pohybu a pro sladění obojího v celek, který nebyl jen pýchou německé kinematografie, ale všech lidí, kteří činně nebo svými sympatiemi byli účastni na ušlechtilé ideji olympijských her.
Rozlehlost a četnost materiálů způsobila, že film byl rozdělený do dvou dílů. Prolog filmového děje začíná obrazem Akropole v Athénách a spojuje tak olympijské hry moderní doby s dobou antickou, v níž vzkvétaly mohutné olympijské hry již mnoho století před našim letopočtem. Klasický starověk vytvořil ideály síly, krásy a půvabu, jak jsou vyjádřeny ve výtvarných dílech velkých umělců těchto epoch. Ovládnuté napětí Myronova Diskobola, je vyjádření a obrazem mužné síly naší doby, diskobolů a atletů našich dnů, věrných podob klasických ideálů. A jako doplňovala Afrodita mužnou sílu, tak stojí ženské postavy se svými hrami a uvolněnými tanci vedle atletů. Ony symbolizovaly svou chůzí, svými pohyby touhu po ideálech a z rytmu touhy po kráse a dokonalosti rodí se plamen - plamen zrozený z touhy, zapaluje pochodeň, jež nese věčný oheň z prastarého oltáře Olympie sedmi zeměmi do berlínského stádia, kde svítilo v 16. dnech XI. olympijských her mládeži 52 národů a jejich sportovnímu zápolení.
Běh s pochodní z Olympie do Berlína přechází v mohutný pohled na zápasy, které široká sportovní veřejnost prožívala ve filmu v nevídané blízkosti, to proto, že oko kamery vidí víc, než oko lidské. A tak se divák ocitnul mezi statisíci přihližejících na stadionu a přece viděl ve svém biografu víc než ti na stadionu, viděl i to,čeho přítomní v reálu nemohli vidět ani zlomek i z nejvýhodnějšího místa. Nejmenší detail každého boje objevuje se stejně, jako jeho celkový rytmus.
Šest nejrychlejších běžců světa u startu: Dá se sledovat každá vteřina před výstřelem, nervózní napětí všech šesti, proletění Owense cílem. Skok vysoký - ženy. Finále, největší soustředění - zpomalené snímky mění to vše ve zjevení. Takto ještě nikdy před tím si divák nevychutnal každou událost, každé kolo, každou fázi od 100 metrů ke 100 m v běhu na 1000 m. Tři Finové drtí udatného Japonce Murakoso, vydávají vše, již vědí, že až zavlaje nad důstojnými nástupci Nurmiho Salminenem, Askolou a Iso Holou vlajka Finska. Nebo ona noc skoku o tyči. Nishidovo očekávání, Meadowova dokonalá hra svalstva až po nejmenší nerv, když skáče 4.35 m.
Dramatičnost štafet s tragickými nehodami - až k maratonskému běhu, který spojuje již svým jménem starověk s novověkem a projevuje se svou jedinečnou mohutností. Kdo by mohl být jinak svědkem události na tratí dlouhé 42 km? Ještě nikdy nestála před očima diváků hrdinná píseň vytrvalosti a vůle zvítězit tak hmatatelně, jako zde, když se blíží k cíli, když vyčerpávají poslední reservy těla, když v nitru maratonských běžců ozývá se rytmus a vůle vydržet do posledního dechu, slyšitelná a viditelná zásluhou tohoto filmového díla. I k tomu se druží zajímavé pohledy do obecenstva, zachycující bouřlivé projevy povzbuzování, sympatií, zklamání.
A není bez zajímavosti, ba místy i bez humoru, jak i říšský kancléř Adolf Hitler, zachycený kamerou v nestřežených okamžicích, ztrácí vůdcovskou pózu a stává se prostým jedincem z desetisíců, s prostě týmiž lidskými projevy zájmu.
