Korczak

S postavou židovského lékaře a humanisty Janusze Korczaka se zde poprvé setkáváme v roce 1936, kdy mu ředitel polského rozhlasu arogantním způsobem oznamuje ukončení jeho pravidelné relace. Ani poté však Korczak na svoji vlast nezanevře a roku 1939 hájí Varšavu se zbraní v ruce. Po kapitulaci města se vrací ke svému povolání ředitele židovského sirotčince, ale záhy se musí i se svými svěřenci přestěhovat do zchátralého domu v nově vytvořeném ghettu. Přitom je jim německými vojáky zabaven povoz s bramborami, které byly jedinou zásobou jídla pro celý domov a Korczak, který se domáhá spravedlnosti je zatčen a uvězněn. Ven se dostává díky přímluvě jednoho z gestapáků, rovněž lékaře. Přes všechnu bídu a otřesné podmínky, které okolo něj panují, dr. Korczak stále doufá, že Němci budou mít s malými dětmi slitování a ze všech sil se jim proto snaží vytvořit co nejlepší zázemí. Do útulku přijímá i pouličního zlodějíčka Szlojmeho, který se obětavě stará o umírající maminku a po její smrti je vůči ostatním dětem zarputilý a agresívní. Korczak jej proto svěřuje do péče Józkovi, jen o něco málo staršímu chlapci. I ten má své velké trápení - po přesunutí sirotčince za zdi ghetta ztratil kontakt se svojí polskou přítelkyní. Jednoho letního dne roku 1942 dne mají oba hoši cosi zařídit mimo domov a v době jejich nepřítomnosti přijde to, čeho se Korczak tolik obával - příkaz k okamžité evakuaci celého ústavu. Szlojme a Józek se vracejí do prázdného domu a ke svému zděšení poznávají, že v nepřátelském prostředí ghetta zůstali sami. Ostatní děti mezitím tiše pochodují pod vlajkou svého domova na určené seřadiště, kde spořádaně nastoupí do vlaku, který je, i s jejich dospělým doprovodem, odváží přímo k plynovým pecím nedaleké Treblinky.