Dříve než Agnieszka Hollandová dostala příležitost realizovat první celovečerní hraný film určený pro kina, debutovala v Polské televizi snímkem Nedělňátka. Navíc to byl vůbec první titul cyklu Rodinné situace (Sytuacje rodzinne), který počínaje rokem 1976 vznikal v televizi ve spolupráci s tvůrčí skupinou „X" Andrzeje Wajdy a měl umožnit mladým začínajícím tvůrcům vstup do filmové praxe. „Šlo o to, aby každý mohl napsat a režírovat vlastní příběh s tematikou ze současnosti," komentuje cyklus Bolesław Michałek, jenž od roku 1973 působil v tvůrčí skupině „X" jako dramaturg. Vznik Rodinných situací iniciovali samotní mladí tvůrci, na což v jednom z rozhovorů z roku 1991 vzpomíná i Agnieszka Hollandová: „V „Iksku" jsme vymysleli, že vytvoříme nový cyklus, napsali jsme malý manifest, Falk, já, Domaradzski, Piwowarski, Kędzierski… A společně jsme vyrazili. Vzpomínám si, jak jdeme tou slavnou chodbou v televizi, noha vedle nohy, dupot bot. A fungovalo to! Scénář přijali. Je tedy víc než jasné, že kolektivní úsilí se vyplácí." Postupně se začala objevovat společná témata související se ztrátou ideálů a rozpadem tradičních hodnot a tvůrci formálně střízlivě realistickým a dokumentárním laděním nemilosrdně poodhalovali nedostatky tehdejší společnosti. A tak se - i díky určité míře podpory ze strany Polské televize - mohl v polovině 70. let postupně začít formovat nový proud polské kinematografie - tzv. kino morálního neklidu.
Agnieszka Hollandová v Nedělňátkách nekompromisně nahlíží na složitou problematiku adopce. Mladý manželský pár - automechanik Andrzej (znamenitý Ryszard Kotys) a sekretářka Barbara (Zofia Grąziewiczová) - se ani po třech letech nedočkal vlastních dětí, a tak se rozhodne pro adopci. Místo vstřícnosti ze strany úřadů a úředníků se setkávají jen s neochotou, formálními komplikacemi a bezohledností. Znechucení rodiče se tedy snaží získat dítě jinou, ne zcela oficiální cestou. Od mladičké těhotné dívky Jolanty (na festivalu v Bergamu oceněná Krystyna Wachelko-Zaleská), která se obává reakce svých rodičů, tajně „odkoupí" ještě nenarozeného potomka. Jak ale zareagují na zcela nečekaný vývoj situace, když Barbara náhle otěhotní? Režisérka díky skvělému pozorovatelskému talentu nabízí hořkou diagnózu polské reality a jako zručný chirurg otevírá čerstvé rány, aby ukázala opravdové choroby, které trápí polskou společnost. Ať je to netolerance, politická manipulace, přetvářka - vše ukazuje s neobvyklou ostrostí a upřímností. Realistický popis událostí, dokumentární kamera, úsporné herectví nebo nenápadné využití hudby - to vše umocňuje autentický dojem ze silného příběhu. Pokud někdo adoruje staré časy socialismu, tento snímek by ho z toho mohl snadno vyléčit.
Pavla Bergmannová, Letní filmová škola 2012
