Ve druhé polovině 70. let 20. století se v polské kinematografii objevilo několik zajímavých filmových projektů, v nichž dostali prostor tvůrci nové nastupující generace, sdružení v tvůrčí skupině „X", vedené Andrzejem Wajdou. Po úspěšné generační výpovědi sedmi režisérů ve společném filmu Obrázky ze života (Obrazki z życia, 1975), který vznikl na základě fejetonů Jerzyho Kibicy - Agnieszka Hollandová do něho přispěla částí Dívka a „vodnář" (Dziewczyna i „Akwarius"), a po povídkovém projektu CDN (1975), zaujal veřejnost také snímek Kamerové zkoušky - jakýsi generační manifest autorské trojice Wajdových chráněnců Agnieszky Hollandové, dokumentaristy Pawła Kędzierského a Jerzyho Domaradzkého. Společně s nimi se na něm podílel také Feliks Falk, ovšem tentokrát „jen" jako scenárista. Čtveřice se pokusila volně navázat na poetiku filmů nové vlny, čerpající z kombinace autentického dokumentu a hraných sekvencí (mj. zde můžeme vysledovat i výraznou inspiraci československou kinematografií šedesátých let).
Děj filmu se točí kolem hereckého konkursu na role v novém filmu (tuto část režíroval Jerzy Domaradzski), jenž kompaktně a citlivě propojuje osudy dvou mladých lidí, právě vstupujících do dospělosti. Agnieszka Hollandová vypráví příběh naivní dívky a čerstvé maturantky Anky, která se touží stát herečkou, aby se vymanila z nudného života v malém provinčním městečku. Společně s kamarádkou posílají fotografie filmové produkci, jež shání naturščiky, a sní sen o velké kariéře a „opravdovém životě na plátně". Mezitím prožívá první trpké rozčarování z letmé letní známosti s Tomkem, pro něhož je pouze sexuálním skalpem. Z ponížení ji vytrhne až pozvánka na konkurs do Varšavy. Zároveň s Ančiným příběhem se rozvíjí příběh chlapce Pavla, který vyrostl v dětském domově, prochází různými profesemi a nedávno také prožil milostné zklamání (linie režírovaná Pawłem Kędzierským). Oba mladí lidé, které spojuje životní deziluze, se spřátelí a během noci v hotelu na sebe prozradí mnohá tajemství. Při konkursu vzbudí Pavel zájem náhodně přítomného režiséra Wajdy, jenž ho doporučí svým kolegům jako mimořádný talent. Jenže v herecké etudě s Ankou vše dopadne trochu jinak…
K citlivému propojení fiktivního příběhu se skutečným konkursem přispívá dokumentární stylizace filmu, podpořená jak syrovou kamerou Jacka Zygadła, zachycující mj. autentické záběry přímo z konkursu, tak výkony, jež spojují herectví studentky lodžské filmové a divadelní školy Darii Trafanowské a neherce Andrzeje Pieczyńského. Formanovsky laděný snímek lze v druhém plánu vnímat také jako výpověď o mladých Polácích, o jejich představách o vlastní budoucnosti, o kvalitě jejich přání a myšlenek, o jejich rozhodování se na první životní křižovatce.
Pavla Bergmannová, Letní filmová škola 2012
