Televizní inscenace „Dcera národa“ vypráví životní příběh dcery spisovatele a novináře Karla Havlíčka Borovského a jeho ženy Julie – Zdeny Havlíčkové. Narodila se roku 1848. Její dětská léta byla poznamenaná otcovým vězněním v Brixenu a těžkou matčinou tuberkulózou. Ještě než se Havlíček vrátil z Brixenu, jeho žena zemřela. On krátce nato také umírá a mladá Zdenka je svěřena do péče matčiny sestry, tety Adély Jarošové a jejího manžela Františka, který byl Zdenčiným poručníkem. Osiřelé děvče vzbudilo soucit významných osobností z řad pražských vlastenců. V roce 1861 se konala národní loterie, jejíž výtěžek ve výši 30.000 zlatých byl stanoven jako věno třináctileté Zdeňky, jíž čeští vlastenci prohlásili za „dceru národa“. Dívčina existence byla zajištěna, avšak paradoxně jí finanční dar nepřinesl štěstí. Milovala strýce a tetu Jarošovy, avšak kvůli poručníkovým dluhům musela z jejich domácnosti odejít. Jejím novým poručníkem se stal dr. František Brauner, jehož dcerou byla grafička Zdenka Braunerová, o deset let mladší nežli Zdenka Havlíčková. Zdenka dospívá, je z ní tichá dívka, smutné tváře, jež se rozjasní ve chvíli, kdy se do ní zamiluje do důstojníka rakouské armády Quida Bataglii, původem z Polska. Čeští vlastenci se domnívají, že Havlíčkova dcera jim náleží a rozhodně vystupují proti tomu, aby se jejím manželem stal Polák, byť se jednalo o velmi ušlechtilého muže, který se chtěl učit česky. Dr. Brauner nechá Zdenku odvézt z Prahy. Je to obrana jednak proti případné nevhodné partii a také proti tomu, aby ženich nezneužil dívčiny peníze z národní loterie. Zdenka poté žila tři roky v Rakovníku, zapojení se do veřejného života jí pomohlo otupit bolest nad zmařenou láskou. Poté žila dva roky v Německém Brodě u své tety a babičky. Jako vhodný manžel byl dívce vybrán statkář Antonín Svoboda ze Šnakova u Vysokého Mýta. Není pochyb, že více nežli ušlechtilá duše mladičké Zdenky ho zajímaly její peníze. Byl však Čech, což by Zdenčiným patronům vyhovovalo. Těžko soudit, jaké by bylo manželství bez lásky pro dceru Karla Havlíčka Borovského. Dívka se nedožila ani své svatby. Zemřela 20. září roku 1872 na stejnou nemoc, jakou měla i její maminka. Nikdy nevyužité věno tak získal spolek Svatobor podporující české nemajetné spisovatele. Divadelní hru „Dcera národa“ o osudech Zdeny Havlíčkové napsal Vilém Skoch.
