Pozvání na zámek

"Vychovávání není zdaleka tak důležité jako vychovávání vykazovat." Kolik pravdy je obsaženo v těchto slovech ředitele výchovného ústavu pro "narušenou" mládež, velmi brzy pozná nový pedagog Prokeš. Hned jeho první setkání s budoucími svěřenci nedopadne dobře. Zaplete se do rvačky a nechtěně je tak příčinou tvrdého trestu pro původce konfliktu. Reakce jeho nových kolegů na chování chlapců mu naznačí, s čím vším může na svém novém působišti počítat: s alibismem, nedůvěrou, podezíráním. Vypadá to, jako by se sem vůbec nehodil. Nepůsobí sebevědomě, na kluky neřve, okamžitě je neodepisuje, snaží se pochopit filozofii jejich jednání, snaží se hledat neotřelou komunikaci i společnou aktivitu. Chlapci mu i přes počáteční nedůvěru začínají věřit. Příjemného překvapení se dočká i od svého kolegy, od kterého by to nikdy nečekal. Zdá se, že přece jen to všechno snažení a trápení má smysl. Scénář filmu Pozvání na zámek napsal Ivan Kříž na základě svých životních zkušeností. V letech 1972-1982 pracoval jako vychovatel mládeže ve výchovných ústavech v Olešnici na Moravě a Střílkách u Kroměříže.