Nebyl by to Juraj Jakubisko, kdyby občas nerozvířil poklidné vody české kinematografie. V novém snímku Post coitum s podtitulem „mrazivá city komedie“ stanul na divácky atraktivním poli sexuality, která dle názoru autorů poskytuje všemu lidskému snažení společný půdorys. Námět napsal Marcel Bystroň, který se měl původně ujmout také režie. – V duchu latinského aforismu „Post coitum omne animal triste“ zahalili tvůrci své hrdiny zvláštní atmosférou smutku a beznaděje, jež pramení z fatálního nedostatku lásky ve smyslu duševního a tělesného naplnění. Devět postav (čtyři muži a pět žen) o své štěstí vehementně usiluje, ale volí k tomu poměrně drsné prostředky, především ryze účelový sex. Mozaikovitý a současně „kruhový“ příběh lidí, které spojuje jedině fakt, že spolu porůznu souloží, má být výpovědí o dnešní době, kdy se etická pravidla značně „rozostřila“ a „pravé city“ nahradil konzum. Režisér přitom směřuje k zobrazení perverze, která odpuzuje a přitahuje zároveň. Namísto vnitřní energie, která až do pozdních osmdesátých let charakterizovala jeho tvorbu, se tu nabízí fascinace zmíněnou perverzí a chladná, nepříliš věrohodná exhibice sterilních pseudosexuálních výjevů, jejichž atraktivitu příliš nezvyšuje ani účast stárnoucího Franca Nera, populárního Richarda Krajča, Mahuleny Bočanové či Lucie Vondráčkové. Také ambiciózní výtvarná stránka filmu (včetně užití černobílého či virážovaného materiálu a různých vizuálních efektů nebo atraktivních prostředí a různých uměleckých artefaktů), mající podtrhnout morální hnilobu, tu zhusta nese význam pouhé ilustrace. Leitmotivem „vysportované“ dravosti jsou záběry v prologu a epilogu u umělé lezecké stěny, leitmotiv upřímného lidského citu zastupuje dvojice mladičkých milenců „andělů“. – Film jako by byl určen těm, o nichž pojednává. Kolik takových však žije v naší společnosti?
-pp-, Filmový přehled 2004/6
