Samaritánka

Psychologické drama Samaritánka je podle svého tvůrce Kima Ki-duka tichý film, v němž se skrývá pochopení i odpuštění, podobně jako v jeho poetickém příběhu Jaro, léto, podzim, zima… a jaro (FP 10/2004). – Dvě soulské středoškolačky si vydělávají na výlet do Evropy prostitucí. Zatímco Če-jong zvládá sexuální stránku byznysu, Jo-džin jí pomáhá s líčením, domlouvá schůzky se zákazníky a počítá peníze. Při jedné akci se však kamarádka zraní a zemře. Jo-džin se rozhodne, že obejde všechny její zákazníky, vyspí se s nimi a peníze jim vrátí. Věří, že pak jí nebude tak smutno…. Dívka poctivě plní podle záznamů v diáři své předsevzetí. Jednoho dne ji v hodinovém hotelu v posteli s mužem zahlédne její otec, který zde jako policista vyšetřuje vraždu. Po hořkém poznání, co dcera dělá po škole, začne dívku sledovat. Mstí se na jejích zákaznících a posledního z nich v afektu zabije… Otce a dceru čeká ještě společná cesta na venkov k rodinnému hrobu, pak se jejich cesty rozejdou. – Snímek je rozdělen na tři části. Podle autora je první z nich, nazvaná jménem indické ženy z buddhistického příběhu Vasumitra, o sbližování lidí prostřednictvím prostituce tak, jak to chápe Če-jong. Samaria (Samaritánka) ukazuje na opuštěné lidi, kteří jsou sami se svým trápením, a odráží společnost, jež proklíná dekadenci těla; poslední, Sonáta, znamená, že součástí našeho každodenního života je vše (tedy i smutek či násilí, ale i odpuštění a pochopení) a že se nikdy nic nezmění. Role nezletilých prostitutek svěřil Kim Ki-duk neherečkám - středoškolačkám ze Soulu, přičemž choulostivé scény jsou realizované v decentních náznacích. -kat-, Filmový přehled 2006/9