Samaritánka

Klasicky hodně poetický film. Což je v dobrém. V podstatě na něm neshledávám nic špatného, ale přesto mu něco málo k dokonalosti chybí. Atmosféra je ale výborná - syrová, nevinná..a tři hlavní hrdinové - výborní!

Šokující i dojemný. Takové jsou mé hlavní pocity z tohoto silného filmu. Kim Ki-duk tradičně nenechá nic přímo na kameru odhalovat, přitom je tu lehká perverze cítit skoro po celou dobu. Opět je velmi složitý a nejednoznačný, opět staví svoje postavy do nesmírně náročných životních situací a nechá diváka o tom přemýšlet. Jak o postavách, tak jejich chování. Proto je úhel pohledu na jeho filmy vždycky jiný – individuální, a to mě baví. Na rozdíl od filmů Luk nebo Ostrov, je v tomto filmu ještě i dávka napětí. Nemohla jsem odtrhnout oči. Co mě však trochu zklamalo, je závěr. Kim Ki-dukovým koncům jsem prostě nepřišla příliš na chuť a je to však ten jediný důvod, proč hodnocení mírně srážím dolů.

Lehce vykalkulovaný děj slouží hlavně jako aréna pro Ki-dukovy moralizující otázky. Je ale taky moc pěkně a funkčně rozvržený do tří částí během nichž se těžiště přesouvá z jedné postavy na druhou. Přestože plyne v melancholickém tempu podbarveném přiléhavou hudbou, pod povrchem tepe neustálé napětí a nevyřčená, trýznivá dilemata, střetávají se tu ženský a mužský pohled na život, dětská lehkomyslnost a hořká deziluze dospělosti. Díky závěru na mě film působí zvláštně smířlivým dojmem.

Po Ostrovu nejlepší film co jsem od pana Ki-Duka viděl, drsný příběh dvou mladičkých studentek které jsou do sebe zamilované a vydělávají si prostitucí (jedna zařizuje a druhá ''maká''), pak do jejich života zasáhne smrt... Tradičně se ve filmu zas až tak moc nemluví, i když tady více než jsem zvyklý, navíc mě ve filmu hodně těšily obě dvě hlaní protagonistky, byly exoticky krásné a velice bezprostřední (asi pomohlo, že to jsou neherečky) navíc v kontrastu s drsným příběhem tvořily zajímavou kombinaci...