Velká voda

V srpnu roku 2002, kdy se na Prahu valila pětisetletá voda, byla většina českých dokumentaristů „v terénu". Zaznamenávali nejen živel, ale i lidská dramata v ulicích, na střechách a ve sklepích, byli s kamerami u zoufalé snahy zachránit co nejvíce z kulturního dědictví, brodili se ve vodě Městské a Národní knihovny, sledovali tankisty, kteří se svými tanky pokoušeli udržet u břehu zapomenutou loď, mapovali práci dobrovolníků na Smíchově i v Karlině... S předními českými dokumentaristy Pavlem Kouteckým, Alenou Činčerovou, Janou Hádkovou, Marii Šandovou a Miloslavem Kučerou, byl po celou dobu (v mezích koordinačních možností) v kontaktu dramaturg české televize Martin Štoll, v jehož skupině posléze vznikl velký dokument o pěti kapitolách. Principem filmu je však i časový odstup, který divákům naznačí i reflexi přírodní pohromy, neboť většina autorů se ke svým hrdinům průběžně vracela. V kapitole Tanky pro Prahu (Alena Činčerová) budeme sledovat zmíněné tankisty u břehu Vltavy; v kapitola Levý břeh za vodou (Marie Šandová) představí tři lidské osudy ze Smíchova. Následující část Česká kniha utopená (Jana Hádkova) se vydá za Pražskou biblí a do zatopených knihoven a knihkupectví, v části Bahenní lázně (Pavel Koutecký) se ocitneme na Kampě, v ateliéru fotograma Jaroslava Krejčího, kterému voda zlikvidovala životní dílo. Celý film uzavírá kóda Karlín tančí a zpívá (Miloslav Kučera) o .regenerační schopnosti" Karlina. Je to film svojí formou zcela výjimečný. Nejde jen o skládanku pěti menších filmů, jde o představení kombinaci různých pohledů, jakých by jeden dokumentarista nebyl schopen.