„Dámy a pánové, film, který za chvíli uvidíte, je horor. Horor se všemi pokleslostmi, které jsou tomuto žánru vlastní. Nepůjde tedy o umění – ostatně umění je již téměř mrtvo.“ Takto snímek hned na začátku před kamerou uvádí sám jeho tvůrce Jan Švankmajer. Vzápětí otevřeně přiznává, že natočil „infantilní poctu Edgaru Allanu Poeovi a markýzovi de Sade“.
Americký básník a prozaik z éry romantismu první poloviny 19. století, zakladatel detektivního žánru Edgar Allan Poe, Švankmajerovo Šílení inspiroval především svými povídkami Zaživa pohřben a Šílený psychiatr. Osobnost i osud extravagantního Francouze Donatiena Alphonse Françoise, markýze de Sade se promítly do jedné z hlavních postav filmu ztvárněné Janem Třískou, šíleného Markýze. I on žije na přelomu 18. a 19. století, stejně jako jeho předobraz, tvůrce skandálních, pornografií prodchnutých literárních děl.
Nekonvenční tvůrce jako Jan Švankmajer však zdaleka neusiloval o realistické, hodnověrné zachycení těchto bouřlivých časů. S osobitou, surrealisticky uchopenou výtvarnou stylizací sobě a jeho manželce a spolupracovnici Evě vlastní zaplňuje vytvořený fiktivní svět nejrůznějšími anachronismy. Ústav pro choromyslné, ve kterém se příběh filmu převážně odehrává, je totiž koncipován jako prostor metaforicky odrážející podobu současného světa-blázince.
Do tohoto psychiatrického zařízení přichází na popud šíleného Markýze Jean Berlot, mladý muž sužovaný opakující se noční můrou. Domu bláznů však vládne rovněž bláznivý doktor Murlloppe, který, jak Berlot zjistí, ve sklepení vězní předchozí lékaře. Že tam nebyli zavřeni úplně neprávem, se ukáže po jejich osvobození, kdy Murlloppem vyznávanou anarchii nahradí sadisticky přísný léčebný režim. Která metoda vedení je lepší? A která je příznačná pro současný svět, k němuž snímek odkazuje? Švankmajer soudí, že obě děsivé ideologie dohromady.
Jana Bébarová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017
