Exil

Francouzský režisér, scenárista, herec a hudebník Tony Gatlif se v road movie Exil znovu vrací ke svým alžírským kořenům a také k stále ožehavé problematice francouzsko-alžírského soužití, již na konci sedmdesátých let otevřel ve filmu o válečném konfliktu mezi oběma zeměmi Půda živitelka (1979). I tentokrát je jeho pohled velmi osobní. – Nekonformní mladík Zano Boulanger zatouží jednoho dne vrátit se do severoafrické země, z níž jako potomek francouzských imigrantů vzešel a již museli začátkem 60. let, v době krvavé války za nezávislost, jeho rodiče opustit. Vydá se na cestu i se svou levicově orientovanou a temperamentní přítelkyni Naimou, která má arabské předky. Během cesty napříč Španělskem si dvojice užívá tulácké svobody a seznamuje se s nejrůznějšími lidmi: mimo jiné s andaluskými cikány (jimž a jejich hudbě Gatlif zasvětil již několik filmů) nebo se dvěma mladičkými arabskými sourozenci Leilou a Habibem, doufajícími stejně jako tisíce jejich krajanů, že v Evropě naleznou štěstí. V Alžíru Zano shledá téměř netknutou rodinnou pozůstalost a navštíví dědečkův hrob. Především se smíří s pohnutou minulostí a nalezne vnitřní klid, jenž mu jako potomkovi imigrantů dosud scházel. Závěrečná sekvence osvobozujícího rituálního tance, při němž také Naima konečně najde cestu sama k sobě, patří k vrcholným okamžikům filmu. – Gatlif s podobně pohnutou minulostí, jakou má jeho protagonista, se netají svým pochopením pro potřeby a touhy přistěhovalců, jež se jiným lidem mohou jevit jako zcela samozřejmé. Ve svém upřímném zaujetí však leckdy sklouzává až k příliš romantizujícímu pohledu a na složité otázky o hledání identity nalézá až příliš jednoduché odpovědi. - Tvůrce do hlavní role opět obsadil dnes již zářící hvězdu francouzského filmu Romaina Durise a neméně talentovanou herečku Lubnu Azabalovou. Jako vždy věnoval velkou péči hudební a taneční stránce svého díla. -pp-, Filmový přehled 2004/12