Don Camillo, Monsiňor... ale ne moc

Píše se rok 1963. Ve světě panuje atmosféra Uvolnění. Chrusčov s Einsenhoverem vede sérii rozhovorů a setkání. I tyto světové události mají obrovský vliv na chod vesničky, která leží kdesi v severní Itálii v Pádské nížině, jménem Brescello. Po slavném 1. Máji roku 1960, kdy 20% obyvatelstva muselo vyhledat lékařské vyšetření rozhodli představitelé Giuseppe Botazziho, alias Pepponea a Dona Camilla, místního faráře, že je nutné tyto osoby dát od sebe. Jejich využití jinde bude pro společnost daleko výnosnější. A tak se Peppone stal senátorem a Don Camillo monsignorem. Oba působí v Římě. Jsou sice od sebe stejně daleko, jako ve vesničce Brescello, ale vlastně se v Římě ani jednou neviděli, ani jednou nepotkali. Camillo s láskou vzpomíná na svoji rodnou vísku a přijímá jednu zahraniční delegaci za druhou. Jednoho dne Camilla navštíví farář, který řeší různé lokální problémy po celé Itálii. V Brescellu dochází ke konfliktu mezi obecními představiteli a církví. Jedná se o lokalitu Bargetto, kde mají místní komunisté v plánu postavit obecní dům se šestnácti byty pro chudé. Problém je, že už po staletí na tomto místě stojí kaplička panenky Marie. Komunisté svůj návrh na jednání prosadili podrazem. A tak za pomoci malé lsti Camillo odjíždí do Brescella. Nezávisle na něm do Brescella se rozhodne odjet i Peppone. Náhodou se potkávají ve vlaku, v lůžkovém kupé. Neviděli se více než tři roky. Tolik let uplynulo od posledního setkání, tedy od památného prvního máje. Ve vesničce jsou oba, svými lidmi slavnostně vítáni. Jedná se doopravdy o dva místní titány. Panuje atmosféra uvolnění a tak společně průvodem odcházejí z nádraží do centra vesnice. Po Camillovi ve vesnici sloužil do Czerazze. Ten ihned po Camillově příjezdu odjíždí na dovolenou. Pepponeův syn Walter oznamuje otci, že se bude ženit. Je mu 19 let a zamiloval se do osmnáctileté dívky Rosetty Grottiové. Ta pochází z přísné katolické rodiny. Peppone má celkem šest synů. Přichází čas zbourání kapličky. Don Camillo má před shromážděním obyvatel u kapličky takový projev, že ho Peppone musí upozornit na to, ať nešvindluje, že komunisté tu jsou oni. Dohodou se rozhodnou, že osm bytů obsadí lidé určení komunisty a osm bytů obsadí lidé určeny církví. Ke zbourání kapličky se však nikdo z místních obyvatel nemá. Přihlásí se však jeden řidič náklaďáku, který je přespolním a k místu nemá vztah. Při pokusu o zbourání se však zpřetrhají lana a je rozhodnuto, že kaplička zůstane na svém místě a je přepracován projekt na stavbu domu. Nyní přichází čas, kdy by se měla konat svatba Waltera s Rosettou. Peppone trvá na občanské svatbě a otec Rosetty na církevní svatbě. Situace se zdá téměř neřešitelná. Mladý pár se obrátí na Dona Camilla, aby pomohl zasáhnout. Oni se prostě vzít „musí“. Shodou okolností Peppone vyhraje v loterii deset milionů lir. Tiket naštěstí podal ve vedlejší obci a pod vymyšleným jménem. Nyní se bojí výhru vybrat. Všichni místní jsou totiž napjatý a mají oči otevřené, kdo, která reakcionářská sketa, ty peníze vlastně vyhrála. Najednou se Peppone o výhru se soudruhy nechce dělit. Camillovi se podaří zjistit, kdo je oním výhercem a tak že pomůže Pepponeovi chce na oplátku požehnání mladému páru a souhlas se svatbou v kostele. Peppone souhlasí. Dokonce při ní asistuje jako ministrant. Ve filmu se setkáváme s mnoha dalšími událostmi, které se odehrávají v Brescellu. Např. krutý žert, jejímž cílem se stala angažovaná komunistka jménem Gisella, dříve velice hodné děvče a nyní neposlušná a zlá manželka. Camillo pomůže Marascovi, manželovi Giselly, její charakter napravit, což má za následek nové politické konflikty. Brescello a život v něm začne silně ovlivňovat nová silná politická bouřka. Krvavé události v Janově, demonstrace v Římě. Peppone vytváří motorizovanou jednotku mladých komunistů. Jednou se účastnit demonstrací do Říma. Odjede jich 15 a vrátí se jich jen 14. Zavražděný mladík si v posledních slovech přál, aby mu na cestě na pohřeb zvonily zvony. Peppone se obrací na Camilla a ten odmítá. Zvony nebudou zvonit nikomu, kdo nikdy nevstoupil do kostela, nikomu, kdo není katolík. Camillo je odhodlán bránit kostel i s puškou v ruce. Tak se komunisté rozhodnou, že na náměstí postaví lešení a podařilo se jim sehnat jeden čerstvě ulitý zvon. Během jedné noci z tohoto zvonu záhadně zmizí srdce. Při instalaci zvonu na lešení, dojde k jeho pádu přímo na Pepponea. Když se jej podaří vyprostit, tak mu Camillo řekne, že ať je rád, že tam to srdce nebylo. Další večer se stejně záhadně už v poškozeném zvoně srdce objevuje. Když prochází pohřební průvod náměstím ozývají se všechny zvony ve městě, včetně toho na kostele. Camillovi se moc nechce zpátky do Říma. Žádá proto Pepponea, aby provedl nějakou úpravu na autě, tak, aby bylo nepojízdné. Peppone chce na oplátku po Camillovi gramaticky opravit zprávu pro ústředí. Camillo ji opraví po svém (nejen gramaticky) a Peppone upraví auto, tak že šlape ještě lépe než kdy předtím. Za to si od Camilla vysluhuje nadávku – zaprodanec Vatikánu. Oba opouštějí Brescello, městečko, kde se narodili, kde dlouhá léta žili. Vojtěch Červenka