Krajina přílivu

Co to jako mělo být!? Nějaká zvrácená nechutnost s Jeffem Bridgesem v životní roli? Neoddiskutovatelný psychologický přesah zjevně přesahoval mé chápání, přesto jsem dospěla až k závěrečným titulkům, snad v očekávání smysluplného rozuzlení. Ocenění, jako vždy u T. Gilliama, zasluhuje kamera, výprava a masky, také dětská herečka byla skvělá, většina fantazijních vizí však urážela můj jemnocit a kromě vyvolání dávicího reflexu nechápu jejich hlubší význam.

Typicky Gilliamovský příběh, lehce morbidní a hodně fantaskní. Jen je potřeba být správně naladěn a chápat právě tu fantazii, která je vlastní Terry Gilliamovi. Přiznávám, že já do této kategorie nepatřím. Svým způsobem to je příběh jistě zajímavý, ale podávaný tak trochu nudným způsobem.

Tak mi zase jednou nějaký film (ne)pěkně nakopal do koulí... A to si pište, že to bolelo ! „ Sedím už nějakou dobu v křesle, led na obkladku už dávno roztál, i loužička pode mnou dávno uschnula. Sedím, v hlavě mi šumí větrem proháněná tráva Krajiny přílivu spolu s dokouřenou trávou, rozpíchané ruce začínají fialovět a čas klidně, bez zbytečného kraválu, ubíhá. Moje milovaná dcerka se o mě moc hezky stará, to zase jo, na to, že je vlastně ještě dítě. Ale to víte, už má svůj vlastní únikový svět a vlastní neštěstíčka – tuhle jí jedna její morbilní panenka náprsťačka zahučela do králičí nory. To bylo slziček! Měl bych se přinutit vstát a jít se seznámit se sousedy, určitě jsou to zajímaví lidé, nebo se aspoň projít ke trati a pozorovat projíždějící vlaky, ale nějak se mi už nechce vůbec nic... Tak si tu jenom odpočívám v křesle, film už dávno dohrál, kolem mne se šíří nasládlé ticho, a já mám takový divný pocit. Jako bych se už pomalu začínal kazit...“ Nádherný, podmanivý, mrtvolně zahnívající film, který bych ovšem nerad doporučoval svým kamarádům, a myslím, že dokonce ani nepřátelům, se v závěru zcela nečekaně zvedne z křesla, zanechávajíc po sobě fleky od rozkládajících se tělních tekutin a vydá se k vlakové trati s jedním akčním výbuchem a katastrofou jak řemen, a závěrem, který snad může být něčím jako jiskřičkou katarze. Jiskřička, která v budoucnosti zažehne nový požár? Pokud by Terry Gilliam někdy (nedejbože!) natočil pokračování příběhu, rozhodně to chci vidět! Jen bych si před tím pro jistotu asi šlehnul zlatou dávku... P.S. Fiškusům, kteří zařadili tento film do žánru černá komedi/scifi a v textu distributora uvádí „optimistický i neskutečný, humorný...“ závidím jejich šťastné dětství, plynulé zásobování kvalitní trávou a smysl pro černý humor (sic!). Ale to nic, nebudu z toho dělat drama... ;-)

Problém Grimmů byl v tom, že se blázen pokusil natočit film pro lidi. Lidi nenadchnul a kolegy blázny zklamal. V případě Krajiny přílivu zůstal blázen bláznem, lidi mu to většinou zase moc nežerou, ale blázni jsou spokojení. Jsem spokojený, takže nechci domyslet co z toho podle mojí teorie plyne. V Gilliamových filmech je nějaký ten "spodní výr" vždycky přítomný, ale Tideland mi připadá zatím snad nejzlověstnější. Kdeže je Terryho tradiční oslava snílkovství. Haluconogenní dobrodružství Jelizy-Rose (nebo spíš Alenky?) mají hodně morbidní, šílenou pachuť, skoro nepříjemné erotické pnutí a nekonkrétní nebezpečí číhá na každém kroku. Zdá se mi, že Gilliam v Alence vyhmátnul podobné fazety jako svého času Švankmajer, ale dal jim samozřejmě svůj originální kabát. Chápat tuhle temnou taškařici si zatím netroufám, důležité ale je, že jsem jí určitě neviděl naposled. A to znamená, že mě Gilliam zase dostal.