Kazašský režisér, působící v Rusku, Timur Bekmambetov, studoval ve Spojených státech mechanismy komerčního filmu. Své poznatky zatím nejlépe zúročil v akčním hororu Noční hlídka, jímž oslovil široké domácí publikum a s nímž pronikl i do světa. Měl to usnadněno tím, že natočil adaptaci stejnojmenného bestselleru velmi úspěšného a plodného autora sci-fi příběhů Sergeje Lukjaněnka, který se s ním podílel na scénáři. A protože autor napsal trilogii (další názvy románů: Denní hlídka, Soumračná hlídka), pracuje se už na druhém i třetím díle. - Lukjaněnko stvořil svět, v němž se odpradávna střetávají síly Světla a Temnoty, představované Jinými, tedy lidmi s nejrůznějšími nadpřirozenými vlastnostmi. V zájmu rovnováhy uzavřely protipóly dohodu, podle níž na udržení relativní harmonie dohlížejí Světlí Jiní jako Noční hlídky a Temní Jiní jako Denní hlídky. Všichni Jiní se napájejí energií obyčejných smrtelníků, v případě Temných se jedná o upíry. Hlavním hrdinou je člen Noční hlídky Anton Goroděckij, který s kolegy ochraňuje lidi před zlem, byť často za cenu dosti sporných rozhodnutí. Noční hlídka musí zabránit explozi hrozivého víru zla, jenž je podle legendy předzvěstí Velkého Jiného, předurčeného zvrátit zmíněnou rovnováhu. Touto očekávanou bytostí je Antonův dvanáctiletý syn Jegor, o kterém jeho otec neměl dosud potuchy a který se na konci přikloní k silám Temna... - Tvůrci v hororovém vyprávění zručně využívají moderní trendy, sahající od Pána prstenů až k Matrixu či k Bladeovi, od komiksů až k počítačovým hrám (nechybí ani animovaná vložka). Dodávají však snímku, střiženému podle hollywoodských vzorů, zvláštní, jakoby paradokumentární charakter, v němž je zachycena bizarní tvář současné Moskvy. V prudkém tempu se odehrávají místy až "nečitelné" epizody a střídá se různé prostředí. V prologu se dostávají na scénu středověká vojska, ve víru nad panelákovým věžákem krouží tisíce netopýrů a Noční hlídka se pohybuje městem v otlučeném skříňovém "gruzoviku", připomínajíc poněkud zanedbané záchranáře. Neschází ani manipulace s neviditelností. - Ve filmu se jistě lépe orientují Lukjaněnkovi čtenáři; tato trilogie se však k českému vydání teprve připravuje. - Nadšený ohlas, který snímek sklízí, je třeba poněkud korigovat přinejmenším konstatováním jisté nepůvodnosti a "přetaženosti" i zjevnou nedokonalostí některých triků.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2005/7
