Deník komorné

- Myslím, že jste ničema. - Ničema? Já? To myslíte vážně? Já, který mám rád armádu, náboženství a pořádek, já, který miluji svou vlast? A neslyším stále nic jiného, než že jsem ničema!

- Proč pořád mluvíte o zabíjení Židů? - Proč, proč ... Copak vy nejste vlastenka?

- Znáte Huysmanse? - Ne, pane. - Výborný autor, můj oblíbený. Přečtěte mi pár náhodných řádků. - "Protože v ubíhajícím čase už neexistuje zdravá substance, víno, které pijeme, i svoboda, kterou hlásáme, to vše je falešné. Je třeba dávky dobré vůle, abychom uvěřili, že vládnoucí třídy zasluhují si úcty a respektu a že poddané třídy jsou hodné úlevy a politování..." - Nebude vám vadit, když vám sáhnu na koleno? - Ne. - Tak pokračujte. - "...strašná hlava zářila, krvácejíc, pomalými pohyby kladouc rudé kousky krevní sraženiny na špičky vousů. Viditelná pouze pro Salomé, neuzavírala svůj zasmušilý pohled..."

- Jdete z lovu? A ulovil jste něco? - Ano, mohu vám to ukázat v brašně... - Nechci to vidět! Nemyslíte, že živá zvířata jsou mnohem hezčí než mrtvá? - Jenže ... lov je lov.