Člověk bez osudu

POZOR, SPOILER Mladý György Köves se uvolnil ze školy, protože jeho otce povolali do pracovního tábora, jsou totiž židé. Györgimu je čtrnáct a půl roku. Jeho otec předává klíče od obchodu a ještě se zúčastní společného stolování. Nejprve v úzkém rodinném kruhu a pak se všemi příbuznými. Jednoho den při cestě do práce je vyvolán z autobusu. Není sám. Z jiných jsou také vyvoláni mladí chlapci a všichni nosí žlutou hvězdu. Dlouho čekají, co s nimi bude, nakonec jsou zavřeni do jakési staré haly. Ani postele zde nejsou. Poté jsou obráni o věci a končí ve vlaku. Po příjezdu na místo jim někdo napoví, aby tvrdili, že je jim šestnáct. Györgymu lež projde a několika dalším také. Jejich kamarádovi však ne. Ti, co jim to vyšlo, se ocitají v koncentračním táboře v Osvětimi. Po delší době následuje opět převoz vlakem. Tentokrát je to jiný tábor. Po Buchenwaldu se ocitá v Zaitzu. Tento tábor je jen malý, bez krematorií a sprch. Zde si najde kamaráda s velkými zkušenostmi. Ten mu dává dobré rady k přežití. Opět je dlouhý nástup a někteří nevyspaní padají k zemi. Život v lágru jde stále stejně. Boj o přežití je hrozný a někteří umírají. Také se musí pracovat, a to velmi tvrdě. Na vykládce kamení z vagonu, ale také se nosí těžké pytle. Když György pod tíhou jednoho pytle klesne, podá si jej dohlížející voják. Aby toho všeho nebylo málo, oteče našemu hrdinovi koleno. Takže se dostává k operaci bez umrtvení. Jednoho dne tak končí na hromadě skoro mrtvých. Odtud se pak dostává do lazaretu. Žádná špína, klid a pohodlí. Ale to jsou zde již Američané. Tábor je osvobozen a i György se blíží k domovu. Neví, co má očekávat… Neumím napsat, co tomu chybělo. To, že je to obehrané téma je snad zbytečné psát. Aha. Už vím, co tomu scházelo. Jakýkoli nový pohled, cokoli. Protože takto to prostě bylo o ničem. Mimo velmi dobré hudby jsme sledovali jen další a další z mnoha a mnoha osudů několika tisíc lidí. Natočeno to však bylo velmi dobře. Jenže stokrát nic i osla umořilo.