Romance o vodníkovi

Inscenace začíná citací z Pražské legendy Josefa Langra. Podle ní žila na Kampě starší slečna Matasová, která si zřídila první pražskou prádelnu. Měla u sebe dvě chudé neteře, Toničku a Pepičku. Zbožné dívky pokládaly k sochám na Karlově mostě kytičky a modlily se k nim. Namluvily si hochy a jedné noci na své povinnosti v prádelně zapomněly. Sochy ožily a chodily za ně prát. Nakonec Turek, mluvčí soch, oznámil slečně Matasové, že s praním končí. Dívky musely opět prát samy. Stalo se v domě U dvou válečků. Autorská dvojice přenáší motivy do současnosti, před divákem ožívají sochy z Karlova mostu. Tonička a Pepička, studenky matematiky a malířství, bydlí u tety Matasové, živě se zajímají o mladé muže. Pan Špírek, vedoucí PNS, žije léta se sl.Matasovou v nesvárech, ač lidské jádro obou je zdravé. Navíc je tu galerie obyvatel Malé Strany se svými trampotami a nesnázemi. Je tu vodník Marcián, který chce potrestat lidské plemeno za to, že mu znečistilo Vltavu. V přestrojení se pohybuje po Malé Straně a tropí mnohé nepříjemnosti. Hra končí potrestáním zla a vítězstvím lásky. Zvláště sblížení slečny Matasové a pana Špírka přesvědčuje diváka o tom, že život stojí za to žít. ( Zdroj: Československá televize )