Dobytí severního pólu

Píše se rok 1909. Čech Karel Němec se se skupinkou pražských otužilců vydává dobýt severní pól. Od samého začátku se českým polárníkům lepí smůla na paty. Nejdřív se musejí vyrovnat se ztrátou nafukovacího míče. Ještě že pomocný učitel Václav Poustka složil píseň do nepohody. Její libé tóny se bohužel minou účinkem a chmurné představy jednotlivých polárníků nezaplaší. Lékárníkovi Vojtěchu Šofrovi je dokonce tak smutno po domově, že se na pódiu nebojí ani ostřejších slov, na která by si u Vltavy určitě nevzpomněl. I Varlovi Frištenskému je z toho všeho na nic. Divák si říká, co horšího než ztráta míče ještě může naše hrdiny potkat? V tu chvíli se banda otužilců začne třást zimou a navíc se ozývá hlad. Polárníci se rozhodnou vztáhnout ruku na kamaráda Varla. Ke kanibalismu však nedojde, Varel se totiž vytasí s husou, která na chvíli hlad zažene. Na severu všichni společně objeví zmrzlou polární výpravu profesora Mac Donalda s poručíkem Beranem. Hladoví polárníci dostanou chuť na pečeného Berana, ani na něm si však nepochutnají, a tak si všichni s úlevou můžeme zakřičet: "Severní pól je dobyt!", oddychli si nejen herci, ale i diváci, neboť v tak nelidských podmínkách pól jistě nedobýval ani sám Amundsen.