Grbavica

Traumata srbsko-bosenské války vykreslená citlivým, neokázalým způsobem. Formálně se film drží dost při zemi, ale díky tomu zase vynikne kontrast současné sarajevské všednodennosti (která od té naší není zas tolik vzdálená) a zamlčovaných ale pořád živých ran, které si všichni v té či oné podobě nesou stále v sobě. Výkon obou hlavních představitelek a příběh sám vidím jako dostatečný důvod proč nad Grbavicou neohrnout nos.

Velice pěkný bosenský film, poukazují na typické životní problény v zemi nedávno postižené válkou (díky bohu za to, že žiji v Čr). Nenáročný, příjemně koukatelný a přitom velice zásadní snímek, kterej chytne za srdce!

Poklidně plynoucí příběh, ve kterém se zdánlivě nic neděje a přitom se nenudíte jedinou minutu. Všechny ty skryté emoce a bolesti tak nějak podvědomě tušíte ještě dřív, než vybuchnou jako sopka. Jeden z tisíců podobných příběhů nikdy nekončících traumat bosenské války, citlivě zpracovaný a přesto neuvěřitelně silný.

Co k tomuto filmu napsat? Po zhlédnutí jsem měl značně smíšené pocity. Lákavé téma, které "promlouvá" a "dojímá" a díky němuž zřejmě slaví snímek takový úspěch. Na druhou stranu poněkud konzervativní a nenápadité zpracování v řekl bych téměř neorealistickém duchu. Měl jsem po celou dobu dojem, že toto schéma jsem již viděl mnohokrát (např. podobně vyhrocený vztah otce a syna ve Zlodějích kol - vida, zase ten neorealismus!). Navíc pokud je divák pozorný, sám už díky několika dosti nápadným kompozičním detailům v úvodních scénách vytuší závěrečnou pointu filmu. Určitě však stojí za pozornost.