Píše se rok 1934. Hned na jeho počátku stojí tragédie, která bude mít nemalý vliv na osud komunistického poslance Josefa Štětky. V hornickém městečku Oseku u Duchcova došlo k explozi na dole Nelson. Pod zemí zahynulo 142 horníků. Šetřením se prokázalo, že byly hrubě zanedbány bezpečnostní předpisy. Bylo zatčeno několik představitelů Mostecké uhelné společnosti a horníkům byl vystrojen velkolepý pohřeb za účasti členů vlády. Navenek okázalý zájem státních institucí však nikterak důsledky oseckých událostí nevyřešil. Představitelé Společnosti nebyli potrestáni, nýbrž brzy na vysoké kauce propuštěni. Ženy a děti obětí katastrofy zůstaly bez základních životních prostředků. Jejich žádosti o výpomoc končily vždy stejně – nesplněnými sliby státní institucí. Peníze z celonárodní sbírky, která jim byla určena, uvízly v byrokratické mašinérii, garantovány opět nesplněnými sliby. To je začátek nové barevné televizní inscenace Tribun lidu, části cyklu O hrdinech práce a naší bojové minulosti, který televize připravila k 30. výročí osvobození naší republiky. Autorem scénáře je
Miloš Smetana, který události konfrontoval s historickými fakty a vzpomínkami dosud žijících pamětníků oseckých událostí. Hlavní postavou inscenace je komunistický poslanec Josef Štětka. Syn cestáře z Chodouně, jeden ze zakládajících členů KSČ, od roku 1925 komunistický poslanec v parlamentě a neúnavný bojovník za práva dělnické třídy.
„Josef Štětka je výrazná osobnost. Má v sobě celou paletu lidských barev,“ říká režisér
Vladimír Kavčiak. „Jeho televizní příběh mne zaujal zvláště proto, že není jednoznačný. Začíná vlastně prohrou (oseckou tragédií), prochází dobou dílčího vítězství, ale je zřejmé, že nejde o dokončený politický boj. Ve chvíli, kdy Štětka vítězí nad byrokracií, je vyloučen z politické práce a stahuje se do ilegality. Paralelně s touto dějovou linkou probíhá také proces uvědomovací – dalo by se říci, jakési generační utkání. Osecké vdovy, které přicházejí do Prahy vyžádat si pomoc u poslanců, mají neuvědomělé emocionální a v mnohém prudké motivace. Josef Štětka, s nímž se setkávají, umí pochopit nejrůznější formy politického boje odpovídající dané situaci. Nalezne způsob komunikace s davem žen a dokáže jejich pohnutky proměnit v čin, v konkrétní formu politického boje. Vdovy nemají silné zázemí komunistického přesvědčení. Nejprve získávají důvěru ke Štětkovi a pak jsou teprve ochotny učit se od něho. To je důležitý moment. Zatím nelze od nich očekávat plné pochopení politického boje, ale určité náznaky uvědomění se v jejich činu projevují. Zrají, nalézají slovník, učí se argumentovat a nakonec vítězí.“
Po
Lekce z přítomnosti je Tribun lidu druhým příběhem, který režisér
Vladimír Kavčiak v cyklu o hrdinech vytvořil. „Celý cyklus je pro diváky přitažlivý tím, že zpracovává skutečné události, ale i tvůrcům přináší mnoho pozitivního. Výborným nápadem šéfredaktora literárně dramatického vysílání profesora
Antonín Dvořák bylo soustředit celou řadu tvůrců z redakce na společném díle. Zajímáme se navzájem o práci a tento zájem nás zároveň podněcuje ke zdravé rivalitě. Dalším kladným rysem cyklu je, že hrdinové minulosti tvoří jediný blok s hrdiny přítomnosti, což je dáno shodným úhlem pohledu na daná fakta a naší skutečnosti.“ V Tribunovi lidu se v hlavní roli poslance Štětky představí
Zdeněk Buchvaldek. Dále uvidíme
Slávka Hozová,
Věra Bublíková,
Daniela Kolářová,
Viktor Maurer aj.
HEJDUK, Petr. [i]Tribun lidu[/i]. Květy. 1975, č. 15, roč. 25, s. 46 – 47. [upraveno]
