Fontána

Ten film má hodně velké štěstí, že jsem jako záhadolog části Popol Vuh četl, a proto mne to na začátku zaujalo. Jinak bych to asi do konce neviděl. Bohužel je to podáno tak pitomou formou, že už během prvních deseti minut jsem měl v hlavě maglajz. Líbilo se mi však postupné propojení příběhů, ale ta romantika to kazila. Furt tam někdo bečí a to nesnáším. Zvláště u chlapa je mi to přímo odporné. Protože jsem při jedné podobné scéně přejížděl, měl bych filmu nedat vůbec nic. Ale to by ode mne nebylo vůči němu spravedlivé, protože musím přiznat skvělé výkony hercům. A tak tedy dvacet. Další dvacítka je jedinečná Mansellova hudba a těch posledních dvacet ja za těch pár efektíků, jejichž převážná část je až v závěru. Nu, vida, tak holt musím těch šedesát filmu přiznat, a to nonens volens. Ovšem s tím, že podruhé to skutečně vidět nechci.      

Za mě pro tentokrát ne...bohužel ne...jediné, co mi z tohoto filmu zůstalo byl pocit deziluze a strašnéééé nudy. Téma je sice zajímavé, herci jsou hvězdní, ale bohužel...přínos nula.

Byla chyba pustit si v pátek večer zrovna Fontánu. Ne, že by film byl špatný, právě naopak - velmi dobrá herecké výkony, skvělá stylizace a i když se příběh odehrával ve třech časových rovinách, nedocházelo ke zmatkům. Ale zůstal mi po zhlédnutí smutek na duši:-( Aronofsky je bezesporu zajímavý režisér, neseká filmy jeden za druhým jak Bruckheimer cvičky, ale na další jeho film - Requiem za sen - nemám během jednoho víkendu odvahu.

Jak se zdá tak pro většinu lidí výorný film. Já jsem ho však nepochopil. Za zmínku stojí pouze vizuální efekty.