Začalo to jako nádherný dlouhý mejdan: lyžařský kurz do Francie, na který se všichni těšili. Skončilo to jako zlý sen, z kterého se už většina z nich nevzbudila. Lavina z nějakého neznámého důvodu ušetřila jenom je dva. Ale byli by snad raději, kdyby skončili jako všichni ostatní. Za nic nemohou, přesto trpí. Cítí vinu i vztek a ptají se, proč právě oni? A proč by vlastně měli žít dál?
Ano, netradičně právě tragickou nehodou a hromadnou smrtí začíná film režiséra Suriho Krishnammiho a scénáristy Ralpha Browna, který napsal úžasný originální příběh o tom, jak se dva mladí kluci vyrovnávají se ztrátou nejbližších přátel. Na působivosti psychologicky laděného příběhu mají podíl zejména představitelé hlavních rolí - Andrew Lee Potts jako Jake a Bobby Barry (který je v současné době znám spíše jako hudební producent a hudebník - něco málo z jeho tvorby můžeme slyšet právě i v tomto filmu) jako Steven podávají přesvědčivé herecké výkony.
Většina dramatických situací je založena na charakterové rozdílnosti hlavních postav. Zatímco Steven je jediným synem zazobaných a věčně zaneprázdněných rodičů, Jake žije pouze s psychicky labilní matkou a dvěma mladšími sourozenci, přesto, nebo právě proto jsou tito chlapci nejlepšími přáteli. Se smrtí svých spolužáků se vyrovnávají velice svérázným způsobem - rozhodnou se je následovat, ale ne hned. Jejich zesnulí spolužáci měli různé sny, od těch obyčejných až po neobvyklé a zdánlivě nesplnitelné, a protože Jakeovi ani Stevenovi už vlastně na ničem nezáleží, neboť stejně umřou, rozhodnou se tyto jejich sny realizovat. Klidně podpálí školu, originálním způsobem vykradou banku a bez větších rozpaků uhodí policistu. Právě tyto úkoly se nacházejí v "Knize života", kterou kluci společně s dalšími devíti úkoly sepíšou a dají si roční lhůtu na jejich splnění. Nezabrání jim v tom ani psycholožka, která je klukům přidělena, aby jim pomohla přenést se přes toto těžké období. Po roce chlapci se sebevraždou trochu váhají a závěr filmu je každopádně překvapivý.
I přes neobvyklost námětu působí snímek civilně, na čemž mají velkou zásluhu dobře napsané duchaplné dialogy, v žádném případě však není nudný, divák je v napětí od začátku do konce. A je nutné zmínit i dobře vybranou hudbu, kterou si vzal na starost Julian Nott.
