Muž, který sázel stromy

"Toulal jsem se tím vyprahlým, nehostinným a nelidnatým krajem, až jsem při hledání doušku vody narazil na muže, jenž pásl ovce na nežírné a chudé náhorní plošině. Osvěžil mne studniční vodou, byla výborná, a nabídl odpočinek mým unaveným nohám. Jmenoval se Elzéard Bouffier. Bylo mu tehdy padesát šest let, mnoho nemluvil, jak tomu často bývá u osaměle žijících lidí, ale na mé vyptávání nakonec odpověděl, že tady v kraji ve volném čase sází stromy, neboť je toho názoru, že voda se tu nedrží proto, že zde nejsou lesy. Zasadil prý v posledních třech létech už sto tisíc žaludů, z nichž vyrostlo na dvacet tisíc doubků, a počítá prý s tím, že z těchto dvaceti tisíc jich deset tisíc doroste do dospělosti. Od té doby jsem Elzéarda Bouffiera navštěvoval takřka pravidelně, než náš styk přerušilo mé povolání do zákopů první světové války." Vyprávění o muži, který plodnou a neúnavnou činností proměnil chudé, téměř liduprosté podhůří široko daleko v bohatý a kvetoucí kraj plný lesů a vláhy.