Dvojí život Veroniky

Kieślowskému se po úspěchu Dekalogu konečně dostalo výraznějšího uznání v zahraničí. Na základě nabídky francouzských producentů začal se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem připravovat první skutečně mezinárodní projekt, jenž po dlouhém hledání vhodného názvu tvůrci pojmenovali Dvojí život Veroniky. Vznikl příběh o dvou dívkách, které - přestože žijí v různých částech Evropy - jsou téměř identické. Polská Veronika je talentovaná zpěvačka s okouzlujícím hlasem. Měla by vstoupit do světa dospělých, ale její osud náhle přeruší její nevyléčitelná srdeční choroba. Také francouzská Véronique je podobně vnímavá, používá podobná gesta a mimiku, zároveň působí dospěleji, neboť je obohacená o zkušenosti racionálního západního světa. Ani ona nepostrádá hudební talent, ale - kvůli vážné srdeční nemoci - se rozhodla kariéry vzdát a pracuje jako učitelka hudební výchovy na základní škole. Právě tady jednoho dne potká svou lásku - sympatického loutkoherce, který ji okouzlí svým uměním i duchem. Režisérovi se podařilo pro evropský film objevit výbornou Iréne Jacobovou, která si s dvojrolí Veroniky poradila nadmíru dobře a během natáčení také přinášela řadu podnětů. Vedle hereckých výkonů nás snímek uchvátí důsledným využíváním filmových prostředků. Zaujme vynikající hudba Zbigniewa Preisnera, jejíž klenuté melodie na slova z Dantova Pekla nás povznášejí mimo mantinely našeho všedního života. Podobně s atmosférou pracuje také kameraman Sławomir Idziak. Hojně deformuje filmový obraz pomocí různých objektivů a často využívá barevné filtry, aby zdůraznil především teplé hnědé podzimní barvy a různé temné odstíny červené, jež symbolizují smrt, ale i neustálý běh života. Pomocí dokonale propracovaných detailů Kieślowski vytváří strhující, až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou. Jako kdyby nás tvůrci chtěli přesvědčit, abychom film vnímali právě především skrze své pocity. Začneme-li totiž film analyzovat čistě z racionálního hlediska, nemusíme vždy najít logické východisko pro interpretaci a můžeme se ztratit v jeho mnohovýznamovosti. Pro všechny režisérovy "náhody" nelze najít jednoduché racionální vysvětlení! Jak se dostala tkanička z notových desek polské Veroniky k Veronice francouzské? Pavla Bergmannová Letní filmová škola 2011