Dvojí život Veroniky

Skutečně neobvyklý film, jeden z těch, který na každého působí asi naprosto odlišně. Pro mě má vyjímečnou schopnost. Hra s barvami – střídání zelené a červené – zajímavé, jemná hudba a neobvykle koncipovaný příběh. I když má film hodně zklidňující a pomalé tempo, nenudil mě ani minutu. Naopak dokázal krásně stupňovat příjemné napětí, a to zejména v nádherných milostných scénách. Netuctově krásná herečka byla pro tuto roli jako stvořená. Trochu mi vadí jenom to, že ta část v Polsku byla o poznání kratší, tak nějak rychle pryč.

Mystický příběh o dvou dívkách ze dvou různých zemí, jednou se zahlédly ... možná. Spřízněné jménem, gesty, talentem ke zpěvu a stejným tušením ... „Mám zvláštní pocit. Cítím jako bych nebyla sama.“ A loutkáři, který zrovna píše knihu o dvou dívkách ze dvou různých zemí ... „Když byly obě dva roky staré a už uměly chodit ... jedna z nich si spálila ruku na plotně. O pár dní později ... druhá z nich sahala na kamna ... ale v poslední chvíli ruku odtáhla. Ačkoli nemohla vědět, že by se také spálila.“ Ta jedna z nich je jakoby nadpřirozenou silou varována před omyly té druhé. A dál si netroufám k této tajuplné nádheře doplněné stejně nádhernou hudbou nic dodat, snad jen, že Krzysztof Kieslowski těžko mohl vybrat lepší představitelku obou Veronik než Iréne Jacob.

Po včerejším druhém shlédnutí jsem po letech pochopil, proč tenhle film ve mně ještě tak dlouho rezonoval, když jsem ho kdysi viděl v kině. Ta atmosféra je úžasná a propojenost hrdinů, kterou přímo cítíte, podtrhuje nadpozemská hudba, při které mrazí. Mystický zážitek.

Těžká filmařská práce, skvělý nápad, ale asi jsem od toho čekal víc. A to zpracování! Úžasné, naprosto skvělé záběry, přes kuličku, originální práce s kamerou(např. jak zpívá v divadle a padá), skvělé podzimně-barevné tónování, DOKONALÁ hudba(na tohle má Kiezslowski obrovský čuch) a krásná hlavní představitelka. Přes všechno to nadšení jsem se hodně nudil, je to snad první skvělý film, u kterého jsem se nudil. Asi se to chce podívat ještě jednou.