Evangelium sv. Matouše

V šedesátých letech prožívaly biblické filmy ve filmovém světě výraznou konjukturu. Výpravná "Bible" Johna Hustona se hraje s velkým úspěchem po celém světě. Většina filmů s biblickým námětem jsou výpravná díla se spoustou filmových hvězd. Režisér Pier Paolo Pasolini však vědomě pokračuje v realisticko-kritické tradici. Získává si tím pověst jednoho z nejtvořivějších a nejhlubších italských režisérů.

Pasolini natočil asi nejlepší film o Novém zákoně. Ukazuje Bibli takovou jaká je a není tady kousek přikreslení.

Tento film vynika prednesem prikazani a ostatnich pravidel, dle kterych by se clovek mel ridit. Jsou velice nadcasove. Vyobrazeni techto kazani je podporeno ostrym strihem, umocneno hudbou nekolika autoru. A soudim ze bylo natoceno mnohem vice materialu, ale pravdepodobne z casovych duvodu, bylo hodne sesktano a na filmu to je videt. Zvlast kdyz ma divak v zive pameti film Umuceni Krista. Pote mu prijde Pasoliniho podani mirne a decentni. Ale sila tohoto filmu neni v ukazovani utrpeni, ale v sile Kristovych myslenek a jeho prednesu.