Na počátku zvukové éry bylo Gustavu Machatému jasné, že se ocitl v bouřlivé kinematografické éře, charakteristické jednak nebývalým podnikatelským rizikem, jednak možnostmi zkoušet nové režijní postupy a techniky, prověřující umělecký potenciál inovovaného média a současně vymezující další směry vývoje filmové formy. Extase je cesta, kterou si zvolil po zkušenostech se dvěma předcházejícími zvukovými filmy, Ze soboty na neděli a Načeradec, král kibiců, u nichž nebyl zcela spokojen s uměleckým a obchodním výsledkem. Ve svých úvahách dospěl k vytvoření filmu, kde by dokázal docílit maximálního sladění všech výrazových prostředků, jejich podřízení harmonické celistvosti díla v duchu uměleckého konceptu Gesamtkunstwerk. S výjimkou závěrečné střihové sekvence, tzv. oslavy práce, se režisérovi podařilo zamýšlené stylové jednoty dosáhnout zásadním omezením dialogů a reálných a stylizovaných ruchů, přičemž nejdůležitějším „partnerem" vizuální složky se stala hudba. Jejím autorem byl tehdy uznávaný italský komponista Giuseppe Becce.
Všechny tyto kroky Machatý činil v souladu se svou představou tzv. internacionálního díla, jež by bylo schopné překonat jazykovou bariéru, kterou si s sebou nesl zvukový film, a dokázalo by se prosadit na zahraničním trhu. Z toho důvodu původně nepočítal s realizací více jazykových verzí, což byl v Československu na počátku 30. let poměrně obvyklý postup u projektů plánovaných k distribuci v cizině, především v německy mluvících zemích a ve Francii. Jiného názoru bylo ale vedení společnosti Slaviafilm. Zatímco v případě německé verze se Machatému podařilo neustoupit ze své koncepce jediného díla se shodným hereckým obsazením, u verze francouzské, financované firmou Gaumont, podlehl naléhání Slaviafilmu a natočil speciální sekvence, v nichž původně obsazeného představitele Adama, Ariberta Moga, nahradil ve Francii známější Pierre Nay a Leopolda Kramera v roli Evina otce André Nox.
V případě devatenáctileté Hedy Kieslerové se po Itě Rině v Erotikonu režisérovi opět podařilo objevit herečku mimořádného charismatického zjevu, která na rozdíl od Slovinky dokázala navázat na svou evropskou kariéru úspěšným působením v Hollywoodu, kam byla pod pseudonymem Hedy Lamarr angažována v roce 1937 společností MGM.
Jiří Horníček
Letní filmová škola 2011
