Karamazovi

Inspirací k natočení filmu Karamazovi se pro Petra Zelenku stala Schormova divadelní dramatizace Dostojevského Bratrů Karamazových. Nevznikla ale klasická adaptace - příběh hraní hry v kulisách krakovských hutí, které byly postaveny komunisty na vzdor Bohu, se prolíná s klasickým příběhem o koketování s peklem. Ivan Trojan hraje civilní roli Ivana Trojana, který ztvárňuje postavu Fjodora Pavloviče Karamazova. Tichý, rezervovaný muž se mění v žluklého starce. Vzpomíná rozjařile na své prohřešky, chlastá a řevem i sípotem láká své syny za sebou do pekla, kam nakonec sám odchází. Zpátky se vrací jako tichý člověk a nakonec jedné z divaček daruje podepsané DVD Samotářů. Není to jediná rozdvojená osobnost filmu Karamazovi. Ten je totiž specificky pojatou adaptací adaptace, a to Dostojevského románu Bratři Karamazovi a jeho divadelní dramatizace Evalda Schorma. Páteř filmového příběhu o hraní hry tvoří skutečná inscenace pražského Dejvického divadla a hlavní party byly obsazeny jejími skutečnými herci. Ti se účastní festivalu situovaného do hal sléváren v Nové Huti v polském Krakově. Generální zkouška začne po chvíli opouštět vymezené jeviště uprostřed tovární haly a herci občas znepokojivě a náhle změní identitu. Jeden z přihlížejících dělníků se nachází v krajní životní situaci a hrou je silně zasažen. Hranice mezi Dostojevského fikcí a filmovou metafikcí se stírají, divadelní hra je opravdovější, než by se zdálo. Snímek se po divadelní inscenaci musel uchýlit k další redukci Dostojevského fabule. Ponechává jen několik postav, složité vztahy mezi nimi ovšem příliš nezjednodušuje a nebojí se vytvářet zhuštěné dramatické předivo s množstvím mezer. ZDROJ: katalog 1. Festivalu nad řekou