Figurky ze šmantů

Tři povídky z hornického prostředí - komediální, sociální a dramatická - byly typickou dobovou zakázkou. Debutující tvůrci se brodili látkou jako šmanty - kalovými rybníky, z nichž se při nejlepší vůli nedalo vybřednout a vytvořit geniální dílo. Jednalo se o typickou zakázku své doby, kdy mladí režiséři měli na vybranou: buď natočit tuto zakázku nebo netočit vůbec. Oproti encyklopediím tvrdícím, že si debutanti nenašli k látce vztah, je nutno podotknout, že režiséři se snažili vypořádat s úkolem se ctí a dokázat, že mají právo natáčet lepší látky, než je tato. Příbeh mladého horníka tápajícího v erotických osidlech, hledání cesty hornické dělnice ze své samoty a politicky angažovaný příběh svérázného štajgra - to bylo vše co novely Františka Stavinohy pro scénář nabízely. Ani Ondřej Vetchý, Johana Tesařová a Eduard Cupák v hlavních rolích jednotlivých povídek nezachránili divácky nevděčné téma. V premiérový týden v hlavním čase na film přišlo necelých 50 diváků...