Figurky ze šmantů

Tohle by se dalo zhodnotit velice pregnantně jedním slovem ale povinných 100 respektuji. Možná že...ale ne je to prostě otřes!

První povídka byla pěkná pitomost, mimochodem i název je zavádějící, úraz tam vůbec není podstatný, druhá povídka a je ještě horší a třetí jsem přejel a dle černobílých retrospektiv soudím, že jsem o nic nepřišel. Nevím, co tím chtěli autoři říci a ani mne to nezajímá. Nevadí mi až tak film o práci, ale zde je to podáno pro mne nepřijatelnou formou. 3000/9712/9914

Povídkový film je pro mne trochu srdeční záležitostí. Patří mezi tzv. pracovní filmy, které dnešní filmoví kritici a ideologové nemají rádi. Všechny tři povídky přinášejí příběhy lidských osudů z prostředí hornické práce. Vzpomněl jsem si při něm, že kdysi vycházely noviny, které se jmenovaly Kahan. Občas jsem je četl. Také film ukazuje profesní ženskou rovnoprávnost. I ženy tahaly vozíky s vytěženým uhlím. Shodou okolností jsem měl možnost snímek vidět přibližně ve stejné době, kdy se mluví o dalším zavírání dolů. O to více je to smutné. Film natočili tři začínající tvůrci a jakoby na objednávku své doby. Dnes se už dá vnímat jako dokument oněch časů.

František Stavinoha tohle všechno prožil (snad až na ten porod) a když si člověk zkusí představit, jaké to bylo, porozumí těm "obyčejným" útržkům z bezútěšného hornického života. Druhá věc je přenesení příběhů na filmové plátno. Tohle se opravdu moc nepovedlo. Hlavně scénáristicky. Ale z filmu stejně vždycky nakonec zůstane jen ten pocit z děje, ne znalost dialogů. Drsná doba, drsné životní podmínky, lítost a soucit, to vnímám. Proto hodnotím na středu a ne níže.