Klasický román Mary Shelleyové Frankenstein (poprvé vyšel 1818) se stal inspirací
mnoha filmových zpracování, jež ovšem s předlohou souvisejí často jen volně (v
poslední době jsme psali např. o filnf ech Frankenstein - FP 7/92, Frankenstein
- FP 1/94, Mladý Frankenstein - FP 6/94). Nejznámější a nejzdařilejší z adaptací
stále zůstává Frankenstein Jamese Whalea z roku 1931. V produkci společnosti
American Zoetrope vznikl před třemi lety horor Dracula (FP 3/93), který-Francis
Ford Coppola nejen produkoval, ale i režíroval Z iniciativy tohoto tvůrce vznikl
letos v režii Kennetha Btanagha snímek Frankenstein. Oba filmy mají umělecké
i myšlenkové ambice, a spolu s vysokými produkčními náklady i s kvalitním
hereckým obsazením povyšují „pokleslé" téma. Branagh má zkušenosti s živými,
zvláště divadelními adaptacemi klasických, látek; v jistém smyslu je Frankenstein
pro kinematografii tím, čím je pro divadlo Shakespeare. Detektivka Znovu po smrti
naznačuje i Branagháv zájem o „komerční" žánry.'Posun oproti většině frankensteinovských
filmů nastal v novém snímku především v rehabilitaci samotné postavy
vynálezce Victora Frankensteina; obvykle zploštěného do podoby „šíleného
vědce ", jehož jméno v diváckém povědomípřebírá jím stvořené monstrum. Zesílené
motivace hrdiny svazují příběh do podoby tradiční morality o vzpouře jedince proti
božskému monopolu na stvořeni živě bytostí, Victor, poznamenaný tragickou smrtí
milované matky při porodu bratra, svévolně vytvoří novou bytost, avšak není
ochoten ani schopen přijmout za ni zodpovědnost. Jeho stvořeni je podle zvyklostí
v hollywoodské kinematografii posledních let „nešťastným monstrem". To odmítá
roli trpné oběti a poté, co je lidská společnost pro vnější zrůdnost nepřijme, se ničivě
mstí svému stejně nešťastnému tvůrci. Film nastoluje jako klíčovou otázku
zodpovědnost člověka za jeho činy nejen vůči principům světa, ale i vůči jeho
nejbližším. Kruh úvah o mužské a ženské schopnosti tvořeni doplňuje i z
kinematografické tradice převzatý motiv „Frankensteinovy nevěsty". - Branaghovo
klasické pojetí vyniká obrazovou krásou (kamera Roger Pratt) a mimořádnou
dynamikou. Smysl pro vizuální koncentrovanost a pro práci „předchůdců "
se u Branagha spojuje s inscenační inteligencí a s originálním citem pro patos
„ velkého " příběhu. - Vedle Branagha v roli vynálezce ve výborné herecké sestavě
filmu zaujme především Robert De Niro jako monstrum (v zajímavě maskérské
charakterizaci Daniela Parkera) a Helena Bonham Cartérová jako Elizabeth.
Úvodní komentář pro režiséra namluvila jeho manželka (v titulcích neuvedená)
Emma Thompsonová.
-ap-, Filmový přehled 1995/1
