Sláva

Hroznááá nuda. Hlavní hrdina nesympatický, jednou ryba jednou rak, nechápal jsem ho a byl mi protivný, jako většina postav filmu. Do konce jsem vydržel silou vůle a s rychloposuvem. Za to bych zasloužil medaili. Co jsem vlastně viděl?? Spousty dialogů, většina z nich hádek, a to buď mezi černochy, nebo jejich bílým vedením. To vše, abych na konci viděl deset minut boje. Snad jen hudba stála místy za zmínku, ale to skóre pro plusové body nevylepší. Navíc mám silné pochybnosti o historických faktech. 2015051010541/12225

Hodně filmů je zcela zbytečně a v nadprodukci přivedeno na tento svět. Film Glory je dílem hodnotným, natočeným v pojetí historických skutenčostí generací, která zná historické jednotlivosti již dosti mlhavě. Přes tento fakt, mladí muži v pojetí mladé americké herecké generace jsou velmi přesvědčiví.

Černejm klukům se během Občanské válce v Americe, nechtělo už jenom makat pod bičem otrokáře, tak se nějak nachomejtli k armádě a začnete sledovat jejich vztahy mezi sebou, výcvik, nelibost vedení i dalších, různé překážky. Pak ale uběhne čas a jde se do ostré akce, Edward Zvík natočil historické, výpravné drama, které má ty slabší i silnější scény a momenty - 60%.

Jít do války byl pro chlapce vždy uznávaný způsob, jak se stát mužem. Snímků jsme o tom mohli vidět bezpočet. Třeba ´Na západní frontě klid´ (1930,1979) nebo ´Narozen 4. července´ (1989). Všechna taková zpracování mají společné. Ohromné nadšení vstoupit do armády, projít si tvrdým vojenským výcvikem a účastnit se první kruté válečné bitvy, která nezůstane bez ohromného počtu obětí. Takovou dějovou šablonu má i tento snímek s příběhem odehrávající v době americké občanské války, známé jako válka severu proti jihu. Tady jde však ale tentokrát o něco navíc. Ti nadšení jsou Afroameričané, kterým prezident Abraham Lincoln zrušil otroctví. Rasové předsudky však u některých důstojníků přeci jen stále přetrvávali a tak nadšenci s tmavou pletí museli během výcviku ukázat, že si jsou všichni lidé za každých okolností plně rovni. A jednoduché to  samozřejmě vůbec neměli. Snímek tedy vypráví příběh o vojenském pluku 54. Massachusetts složeného z afroameričanů, a o boji za to, aby si příslušníci tohoto pluku našli respekt nejen u bělochů, ale kupodivu i mezi sebou. Scénář byl zpracován na základě dopisů Roberta Goulda Shawa, z nichž je vypravěčskou formou občas jakoby citováno, a románu Lincolna Kirsteina ´Lay This Lauer´a historické knihy Petera Burcharda ´One Gallant Rush´. Film je sice smyšlenou etudou, navíc samozřejmě z pohledu bílého osazenstva, ale i tak je krásně poukázáno na danou problematiku nevinnosti a pochybností. Připomíná, že byla Amerika rozdělena kvůli otroctví a jak kvůli předsudkům vznikaly konflikty, mnohdy přesahující hranice války. Jak lidé projevují nenávist jeden k druhému jenom proto, že jsou vlivem odlišné barvy pletí lepší, než ti druzí.  A co si budeme povídat, děje se tak do dnes. Nejistá budoucnost spravedlnosti v rámci lidského kolektivu nás pustoší dnes a denně. Utlačovatel je špatný, utlačovaní trpí a potom, někdy později, možná dojde k vykoupení. Tématika sice jednoduchá, ale snímek jako takový se naopak jeví přeci jen složitěji, než jak na první pohled vypadá. Je tu mnoho postav, každý se svou životní poutí, takže charakterizovat dané jednotlivce není zrovna jen tak. Příběh sice zpracovává důležité téma, ale spíše o jednotlivcích si tímto procházející a naopak si nevšímá příčin. I tak se jedná o výborný film probouzející jakékoliv emoce. Svoboda pro otroky v tom nejbolestivějším osudu. Rovnost prokázána nikde jinde, než na bojišti.