Haškovy povídky ze starého mocnářství

Prokurátor: "Obžalovaný rafinovaně tři dni nejedl, aby se mohl vymlouvat, že chléb ukradl z hladu." Obžalovaný: "A to jsem se měl dát zabít? Pověste mě za to. Pan předseda si pak provazem z mý šibenice může zavázat kalhoty." (smích v soudní síni) Prokurátor: "Pane předsedo, prohlašuji, že toto individuum nemá místo mezi slušnými lidmi!" Obhájce: "Díky dobrodiní zákona může se obžalovaný před soudem vyjadřovat jak umí. Cožpak nechápete, že si chce, mluvě o kalhotech pana předsedy, naklonit porotu svým šibeničním humorem? Nechápete, že se chytá posledního stébla? Nuže, kalhoty pana předsedy..." Prokurátor: "Zatahovat do věci kalhoty pana předsedy je nemravné!" Obhájce: "Kalhoty pana předsedy nejsou nemravné a pana žalobce taky ne; nemravní jsou ti, kdo v nich sedí a soudí člověka pro kus chleba! Celý soudnický systém je nemravný! Od žalářníka až po kata, a proto..." Předseda soudu: "Dost! Odnímám vám slovo!"

Ó prosím, naše bohoslužby jsou velmi slavné, bez těch by to ani nešlo. Máme u nás zpěváky, že nám je druhé věznice závidějí, ano, ano. Je zde jeden trojnásobný vrah, a jak ten zpěvem chválí Hospodina...

- Nebudu ho mít nikdy ráda. Připadá mi jako ... blbec. - A to si zvykneš. Zpočátku ho nemusíš mít ráda, já tatínka taky neměla, až za pět let po svatbě. A že je blbec a že ho nemiluješ mu nedávej znát.

"Ať je obecním policajtem pastejř! Ten to s dobytkem umí."