Jedenačtyřicátý

Slavná povídka Borise Lavreněva, se stala další příležitostí tohle vděčné téma nafilmovat. Režie filmu v roce 1956 se ujal tehdy mladý Grigorij Čuchraj. Do hlavní mužské role bělogvardějského důstojníka Govoruchova obsadil již dosti známého Olega Striženova a rolí Marjutky Filatovové, odhodlané revolucionářky pověřil zcela neznámou Izoldu Izvickou a udělal dobře. Marjutka, divoké a nespoutané děvče, má eskortovat zajatého bělogvardějce, muže vybraných způsobů a pěkné tváře. Ne nadarmo se tehdy Striženovi říkalo ruský Gerard Philipe. Marjutka má na svém kontě čtyřicet bělogvardějců, které svojí neomylnou ručnicí poslala na onen svět. Přesto zůstává dívkou bezbrannou vůči svému srdci, které je přitahováno k důstojníkovi tak odlišnému od mužů, které doposavaď poznala. Připadá jí jako by byl z jiného světa. Muž jiného společenského postavení,se chová k Marjutce jako k dámě.To zažívá dívka Marjutka poprvé v životě a je z té přemíry nezvykle uctivého a hezkého chování ke svojí osobě docela zmatená. Začíná se probouzet oboustranná láska, ale jen do chvíle, kdy kolem naší dvojice projíždí bělogvardějská hlídka a Govoruchov zcela bezmyšlenkovitě, nehledíc na následky, vyskočí a mává svým vojenským druhům. Je to poslední věc, kterou na tomto světě udělá. Jedenačtyřicátá kulka ani tentokrát nemine svůj cíl a její oběť zaplatí za svoji zradu životem...