Prodaná nevěsta

30. května roku 1866, tedy před 140 lety, došlo k události, o které nikdo jistě tehdy nepředpokládal, jak významné - k premiéře druhé opery (po Braniboři v Čechách) tehdy "průměrného" pražského skladatele Bedřicha Smetany (1824 v Litomyšli - 1884 v Praze) Prodaná nevěsta na libreto problémového konfidenta rakousko-uherské monarchie Karla Sabiny. Představení dirigoval v Prozatímním divadle sám Bedřich Smetana, který sem pak 15. září téhož roku nastoupil jako kapelník, v r. 1872 byl jmenován uměleckým ředitelem české opery, na kteroužto funkci musel pro postupující hluchotu v říjnu roku 1874 rezignovat. V době premiéry Prodané nevěsty Prozatímní divadlo byla scéna 4 roky stará - stavba začala v květnu 1862 a 18. listopadu téhož roku bylo divadlo pro 1 000 diváků zprovozněno. Zajímavé též je, že posledním představením v Prozatímním divadle bylo 110. provedení právě Prodané nevěsty 14. dubna 1883. Příštího dne pak začalo být Prozatímní divadlo vezdíváno do nové budovy Národního divadla otevřeného pak (po tragickém požáru v r. 1881) 18. listopadu 1883. Premiérovaná Prodaná nevěsta roku 1866 byla ovšem značně jinou operou ve srovnání s dneškem. Na rozdíl od dnešních třech jednání ta původní měla jednání pouze dvě s dvaceti hudebními čísly spojených mluvenou prózou. Ze slavných hudebních čísel tehdy scházel např. sbor "To pivečko...", Polka, Furiant, Skočná komediantů nebo Mařenčin zpěv "Ten lásky sen". Teprve při třicátém provedení Prodané nevěsty 25. září 1870 se objevila definitivní dnes známá verze. A historie tomu pak chtěla, že právě Prodaná nevěsta se stala nejpopulárnější českou operou, která vlastně víceméně jako jediná se prosadila i na mezinárodní scéně, byť tam často v určitých zjednodušujících méně poetických pojetích. Kmenové dílo české opery pochopitelně lákalo filmové i televizní tvůrce a v archívech je nyní několik obrazových záznamů. Dnes vysílaná verze vznikla v televizním studiu v roce 1981 v režii letošního jubilanta Františka Filipa s hlavními protagonisty Gabrielou Beňačkovou v roli Mařenky a Peterem Dvorským v roli Jeníka - tehdy na vrcholu svých uměleckých sil. Nahrávku s Českou filharmonií dirigoval Zdeněk Košler. Zdroj: ČT