Svědkové obžaloby

Proces, který jednou musí být. Slova uvedená v našem titulku pronesl profesor Antonín Dvořák k několika hostům pozvaným na informativní projekci nové původní televizní hry SVĚDKOVÉ OBŽALOBY v respiriu Kavčích hor. Přesně stejné pocity museli zažívat i diváci, kteří zasedli v neděli 15. září večer před své obrazovky. Když hlasatelka předem upozornila, že „na dnešní večer jsme připravili program poněkud nezvyklý…“ – bylo tomu přesně tak. Nabídla divákům pohled do budoucna. V soudní síni – na lavici obžalovaných, se objevili ti, kdož na ni bezesporu patří a jednou na ni určitě zasednou. Lidé, kteří však zatím zdánlivě pevně sedí v křeslech svých neprávem a násilím získaných úřadů: generál Pinochet, admirál Torribio Merino a další představitelé chilské junty. Proti nim pak vystoupili v rolích žalobců zatím pronásledovaní lidé. Ti, kteří se v budoucnu zákonitě změní z vězňů a psanců ve spravedlivé žalobce. A my, diváci, jsme se stali svědky podobného procesu, jaký současná starší a střední generace dobře pamatuje z doby po skončení druhé světové války, a který se odehrál před zrakem celého světa v Norimberku. Toto historické přelíčení a otřesná současnost, jíž žije chilský lid, inspirovaly autora Roman Hlaváč k napsání televizní hry Svědkové obžaloby. Hra se stala vlastně záznamem fiktivního soudního procesu. Z konfliktu obžalovaných, cynických, chladných loutek s živými, horoucími, zanícenými svědky zločinů, obhájci pravdy a spravedlnosti, ze střetu dvou naprosto odlišných morálních principů, dvou naprosto rozdílných světů, se zrodilo přesvědčivé televizní drama. Působivá hra, která v režii Pavel Háša a Jaroslav Novotný patří bezesporu k nejvýraznějším tvůrčím činům pražské redakce literárně dramatického vysílání z poslední doby. Její účin podtrhly i herecké výkony – Otakar Brousek, Jiří Vala, Karel Šebesta, Karel Urbánek, Dana Syslová, Věra Bublíková, Taťána Fischerová, Eva Wimmerová, Ladislav Frej, Karel Houska, Lída Plachá a dalších. [DH] [i]Proces, který jednou musí být[/i]. Květy. 1974, č. 39, roč. 24, s. 56. [upraveno]