Pavel Háša

Pavel Háša vystudoval gymnázium, načež nastoupil do Filmového studia v Gottwaldově (dnešní Zlín), kde působil v letech 1948-1951, poté pracoval v Krátkém filmu Praha (1951-1959) a Československém armádním filmu (1959-1971), v letech 1971-1981 byl jako režisér na volné noze, poté přijal stálé angažmá v Divadle S. K. Neumanna. Svou kariéru za kamerou zahájil dokumentárními filmy v 50. letech, jeho prvním celovečerním filmem byl Případ Daniela (1964), což byl hraný dokument o rekonstrukci skutečného kriminálního případu. Poté pro televizi točil detektivní příběhy i komedie, za inscenaci Svědkové obžaloby (1974) získal hlavní cenu na mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu. V 80. letech se soustředil na adaptace starších předloh (Povídky malostranské, 1984; Pan Pickwick, 1986; Arabesky, 1987; Dvě z Paříže, 1988), pro televizi natočil také divadelní představení (Bratři Karamazovi, 1981), z původních scénářů stojí za zmínku Těžká hodina (1986) nebo Návštěvní hodiny (1986), několik zajímavých televizních filmů natočil i v 90. letech; často do svých snímků obsazoval Viktora Preisse, v pozdější době například také svou manželkou Květu Fialovou. Pro televizi režíroval také řadu zábavných pořadů, za všechny jmenujme úspěšné Televarieté. Neméně významné je působení Pavla Háši na divadle, kde režíroval přes třicet divadelních her, v poslední době se několika set repríz dočkaly hry Víš přece, že neslyším, když teče voda nebo Štika k obědu, které se v divadle U hasičů hrály řadu let. Pavel Háša byl dvakrát ženatý, z prvního manželství s Emou Černou, měl tři děti, jeho druhou manželkou byla herečka Květa Fialová. Zemřel v srpnu 2009 krátce po svých 80. narozeninách následkem Alzheimerovy choroby.